Bylo chvilku po čtvrtém finálovém zápase, hráči Vlašimi se mazlili s mistrovským pohárem a na tribuně začali domácí fanoušci domácích hokejbalistů Hradce Králové sborově skandovat: "Tak jsme druhý, no a co, no a co!"
Tahoun týmu Petr Novák se v té chvíli jen pousmál. Jemu a dalším zkušeným borcům to znělo jako labutí píseň. Stejný chorál si poslechli už před čtyřmi lety. Na sklonku kariéry jeden z nejlepších hráčů v zemi znovu neslyšel oslavné: "Mistři!" To si sice užil za dob v Ústí nad Labem, ale kdo ví, jestli tohle oslovení známý srdcař ještě uslyší z úst vlastních fandů doma.
V sobotu jste gólem v prodloužení rozhodl alespoň o prvním vítězství Hradce ve finálových zápasech. Co vám blesklo hlavou a jak tenhle zápas hodnotíte?
Byl to boj, těžký zápas. V tom šíleném dešti šlo o boj o každý metr. Prodloužení bylo psychicky ohromně náročné. Jedna chyba mohla rozhodnout. Jsem rád za kluky, kteří se toho zúčastnili, a věřím, že jim to pomůže v sebevědomí. Byla to také odměna pro všechny lidi, kteří nás chodí podporovat. Navíc bychom si nezasloužili v sérii prohrát 0:3.
Podruhé jste museli skousnout soupeřovy oslavy na svém hřišti. Jaký to byl pocit? Vypadalo to, že se snad nechcete ani dívat.
Bolí to hodně, když se na to musíte dívat. Taky komu by se chtělo. Je to nepříjemné. Jenže jde pouze o sport a musí se umět přijmout každá porážka. Jsem rád, že náš tým finále zvládl, nedopustil žádný exces, odehráli jsme to se ctí, nebyli tolik vylučováni, až na to pětiminutové. To vyplynulo ze hry, jinak žádné záludnosti.
Jenže pro vás je to druhé prohrané finále.
Není to příjemné, ale na druhou stranu si teď určitě všichni uvědomili, jakého úspěchu jsme vlastně dosáhli. Vždyť do play-off jsme postupovali z šestého místa, nikdo nečekal, že půjdeme až do finále. Tým zaslouží absolutní respekt. Vrcholnou sérii odehrál se ctí, tři zápasy skončily o gól.
To vás ani neštve, že ještě nemusel být konec? Pořád se vedou dohady o tom, jestli Topolánkův gól z prodloužení prvního zápasu platí.
Já to vidím jinak - kdybychom v první minutě prodloužení proměnili šanci, nevedeme o tom debatu. Jen konec tohoto úseku hry byl prostě divnej. Všichni to víme, chvíli to v nás bublalo. Když rozhodčí neuzná gól, ale pak ho uzná, když mu někdo přijde poradit, to působí zvláštně. Vrhá to na finále stín. Ani nikdo ze svazu nevěděl, jestli to tak vůbec může nebo nemůže být. Ani tohle nás nepoložilo. Hráli jsme zase svou hru a hráli dobře.
Jinak nejste zklamaný?
Vlašim je silný tým. Těžko se poráží. Mám pocit, že hradecké mužstvo má dobrý základ do dalších let. Letošní sezona byla fakt dobrá.
Budete se chtít dalšího rozvoje týmu účastnit?
Jo, určitě jo. Kdybych totiž věděl, že už nejsem platný a vysedával jen na lavičce, radši bych se převlékl do civilu a burcoval kluky. Jenže cítím, že ještě pořád mám mužstvu co dát.
Přesvědčila vás o tom hlavně jízda vyřazovacím pavoukem až do finále extraligy?
To také. Pořád mám chuť hrát, a když mi to zdraví dovolí, ještě to zkusím. Vidím, že tu máme skvělou partu, každý je odhodlaný makat na sto procent.
