Vedle tragických událostí byla bývalá testovací trať Mercedesu svědkem i řady napínavých závodů. Hned při premiéře v roce 1970 vyhrál Jochen Rindt "o nos" svého Lotusu před Jackym Ickxem s vozem Ferrari.
Tu sezonu se v Badensko-Württembergsku jel pouze náhradní závod za podnik na Nürburgringu, který procházel přestavbou. Naplno se formule 1 vrátila na Hockenheimring v roce 1977 a kromě jedné sezony (1985) se na ni formule 1 vrací každý rok.
Ironií osudu je, že obnovená premiéra v roce 1977 se stala kořistí Nikiho Laudy, který v podstatě stál ze přesunem Velké ceny Německa z Nürburgringu. Jeho havárie, při které málem uhořel, se stala pro legendární "Severní smyčku" osudnou. Byla označena za příliš nebezpečnou pro závody F1.
Další závod, který vstoupil do historie, se jel na Hockenheimu v roce 1982. Do palcových titulků se nedostalo ani tak vítězství Partricka Tambaye nebo těžké zranění Didiera Pironiho v deštivém tréninku, ale fyzický útok Nelsona Piqueta na Elisea Salazara. Brazilec se po vzájemné kolizi rozhodl vyřídit účty s nešťastným Chilanem "po chlapsku".
Nejbláznivější závod přišel na řadu roce 1994, kdy cílem prvního kola projela pouze polovina monopostů, které stály na startu.
Ještě v živé paměti zůstávají obrázky intenzivně plačícího Rubense Barrichella, který si zde v roce 2000 připsal premiérový triumf v Grand prix. Na nejvyšší stupínek pronikl se svým Ferrari až z 18. pozice na startu. Pomohlo mu měnící se počasí i nespokojený bývalý zaměstnanec Mercedesu, který si usmyslel, že se projde po trati.
Bohužel dnešní okruh postrádá osobitost původního Hockenheimu, zejména jeho vysokorychlostní úsek lesem. Po závodě z roku 2001, který vyhrál Michael Schumacher, byla trať o více než dva kilometry zkrácena, přibyly tři zatáčky a radikálně se snížila možnost předjíždění. Za okleštěním populární trati stály zejména komerční zájmy - diváci nemohli sledovat vozy po celé délce okruhu.
 Oranžový vůz Arrows Enrique Bernoldiho se létícímu stroji Prostu jen těsně vyhnul. |
