Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Cíl, svah a bum! Jak rychlíci v hale letí padesátkou a pak vrazí do zdi

CÍL A BUM. Posledním soupeřem sprinterů v hale bývá žíněnka na konci rovinky. | foto: Profimedia.cz

9 2015
Světový rekordman v desetiboji Ashton Eaton přeletěl zábrany a padal čtyři metry na beton. Halový šampion Petr Svoboda jindy zatáhl za brzdu tak silně, až si natrhl sval. A sprinteři na mistrovství Evropy v Praze, kteří zahřívali svaly na rozcvičovacím stadionu, naráželi do "zdi". Žíněnka na konci šedesátky je posledním soupeřem každého sprintera v hale.

Američan Eaton na tradičním mítinku Millrose Games v New Yorku proběhl třetí cílem šedesátky překážek, ale místo aby se zastavil o matraci, přeskočil ji a padal. Na Twitter pak vystavil fotografii, kde stojí už usměvavý a hlavně nezraněný ve „své“ propasti za dráhou. A pod obrázek dopsal: „Hoši, žádný problém.“

Evropský halový šampion z překážek Svoboda před deseti lety v madridské hale rozjížděl svůj sedmiboj na hladké šedesátce. Rovinka v Paláci sportů byla však postavená tak nešťastně, že za cílem už nezbylo místo k dobrzdění. „Abych si nedal do čumáku, musel jsem zvednout nohu a rup,“ popisoval Svoboda. Za cílem ho překvapila klopená rovinka a vyšetření odhalilo natržený sval na stehně. Věřil, že to je jenom křeč. „Ale když mi tam doktor píchl prst, málem jsem ho zastřelil.“

Halová Evropa v Praze se bez podobných trablů obešla, rituál sprinterů však byl identický. Start, maximální vypětí, zacílovat a pak ještě zvládnout poslední manévr - vyběhnout do svahu a zabrzdit o stěnu. „Do žíněnky narážím pravým bokem, to je má silnější strana,“ říkala Petra Urbánková, 23letá sprinterka z Nového Jičína.

Protože ale studuje informatiku na Technické univerzitě ve Vídni, tamní hala, kterou využívají i cyklisté, se stala její domovskou. „Jsou tam příkré stěny a bojím se tam finišovat. Navíc žíněnky tam máme snad deset metrů za cílem, aby ostatní mohli běhat normálně na oválu a my jim nepřebíhali dráhu, „ přiblížila. „A to se trochu bojím. Je to rána. Jednou jsem si tam narazila koleno.“

Jestliže do pražské haly přivezli pořadatelé tvrdou matraci, v té rozcvičovací, kde měli závodníci k dispozici jen čtyřicetimetrovou rovinku, postavili na její konec... zeď! „Je tvrdá jako blázen,“ kývl Jan Veleba, semifinalista šedesátky, a vzpomínal, jak sám bojoval s povrchem, který se mu nečekaně za cílem zvedl pod nohama.

„V Göteborgu se dráha zvedala nečekaně a dřív, než je člověk zvyklý,“ připomněl Veleba předloňský evropský šampionát, kde pak narychlo organizátoři dolepovali na povrch barevný pásek, aby závodníky varovali. „Občas někdo zapomene zvednout nohy a zapadne. I mně se to stalo.“ Ale divte se, když světoví sprinteři běží v maximální rychlosti až padesátkou. „Před nárazem už tak rychle neběžíme, kopeček nás zbrzdí, ale pořád to může být nějaká třicítka.“

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze