Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


O pravěku Paříž-Roubaix: krávy na trati, povinné ponožky i nenasytný obr

Lucien Petit-Breton, dvojnásobný vítěz Tour, před startem na Paříž–Roubaix. | foto: Profimedia.cz

8 2017
Je 19. dubna 1896, nad ránem a stále ještě tma, ale v pařížském Café Gillet se svítí. Uvnitř se totiž prezentují jezdci k prvnímu ročníku cyklistického klání Paříž-Roubaix.

Už v 5.30 mají vyrazit na 280 kilometrů dlouhou pouť plnou neforemných kostek. Théodore Vienne, jeden z dua tvůrců tohoto závodu, pro ně dokonce na čtvrtou ranní objednává v kapli u Bouloňského lesíku časnou mši. Zbytečně. Mše je zrušena, nikdo nepřišel.

A už jedou. Do Roubaix míří za svými vodiči, jak velí tehdejší mrav cyklistických podniků. Tempo jim udávají pomocníci na tandemech, či dokonce třímístných kolech.

Žene je vidina prémie pro vítěze. Jen považte, celých 1 000 franků. Ranec peněz v časech, kdy průměrná denní mzda činí franky čtyři.

10.dubna 2016 v 15:05, příspěvek archivován: 08.dubna 2017 v 10:55

La primera edición de la #ParisRoubaix en 1896. https://t.co/PC3AJonDFe

Němec Joseph Fischer se na trati spasí útěkem před splašeným koněm a rozežene stádo krav, jež zatarasilo cestu. Průměrnou rychlostí 31 km/h si po devíti hodinách šlape pro prvenství. Poráží i velšského favorita Arthura Lintona, jehož pro změnu pokousal pes, načež dojíždí až čtvrtý.

Linton si odjíždí spravit chuť na tehdy mnohem prestižnější klání Bordeaux-Paříž na 600 kilometrů a vyhrává ho. V cíli je však jako mátoha, velmi blízko kolapsu. Na vině má být „podpůrný prostředek“ v černé lahvi, kterou během závodu dostal od svého kouče Warburtona.

Velšský cyklista se vrací domů, ale jeho stav se stále horší.

O dva měsíce později umírá.

V roce 1997 Mezinárodní olympijský výbor vydá zprávu, podle které je patrně právě jeho případ prvním známým úmrtím kvůli dopingu. Někteří svědci totiž vypovídali, že Warburtonova černá lahev běžně obsahovala velké množství strychninu.

A teď budu vyrábět svíčky

Neforemné kostky, s nimiž se při premiéře Paříž–Roubaix potýkali, označí mnozí cyklisté za „dětské hlavy“ či „buřinky“. Jsou natolik odstrašující, že při druhém ročníku je startovní pole skromnější. Zvlášť když některé cyklisty odradí i prudký liják před startem.

Reportér Victor Breyer píše: „Silnice byly pokryty žlutým tekutým blátem.“

Pro třetí ročník v roce 1898 vymyslí šéfové závodu, pánové Perez a Vienne, novinku. Místo kol mohou jet vodiči i na motocyklech. Francouzská cyklistická unie protestuje a vyhlásí: „Budeme sice tolerovat tuto inovaci, nepovolíme však start v Paříži.“ Je nutné posunout ho až na periferii metropole.

Motocykly se postarají na trati o chaos a sérii pádů. Ještě větší chaos nicméně způsobí zřícení střechy na domě v Roubaix. Nevydržela nápor fanoušků, kteří na ni vyšplhali.

A ještě jednou Maurice Garin, dostávalo se mu největší pozornosti. Nakonec však...
Maurice Garin byl velkou hvězdou první Tour de France.

ŠAMPION TOUR I ROUBAIX. Maurice Garin ovládl Paříž - Roubaix v letech 1897 a 1898, později vyhrál v roce 1903 i premiérový ročník Tour.

Maurice Garin, pozdější šampion Tour, využije hned dvou motorizovaných vodičů a vítězí o půl hodiny. Zato v ročníku 1899 podlehne Albertu Championovi, muži s podivuhodným osudem.

Rok po svém triumfu Champion přepluje Atlantik, když v USA získal kontrakt na starty v automobilových závodech. Načež v Bostonu a v Michiganu zakládá velmi úspěšné továrny vyrábějící pro auta zapalovací svíčky.

Roku 1927 se v nočním klubu porve se zápasníkem, jenž měl aférku s jeho ženou, a podlehne mrtvici. Jeho továrny koupí společnost General Motors a ta zachová značku Champion až do dnešních dnů.

Peklo severu, ročník číslo 115

Tuto neděli se na silnicích do Roubaix uskuteční už 115. ročník nejslavnější z cyklistických klasik, přezdívané Peklo severu. na start se postaví 200 cyklistů z 25 stájí, mezi nimi i Zdeněk Štybar v barvách stáje Quick-Step.

Po dalších zraněních způsobených motocykly se organizátoři závodu v roce 1901 vracejí k nemotorizovaným strojům pro vodiče. Všechny jezdce dokonale zaskočí 37letý Lucien Lesna svojí „vychytávkou“ v podobě omotávek na řídítkách. Díky nim lépe balancuje po trati a hrdě vykřikuje: „Kostky a bláto? To mi vůbec nevadí.“

Hippolyte Aucouturier vylepšuje na jaře 1903 své omotávky tím, že jejich konce pokryje voskem, aby mohl kolo držet ještě pevněji.

Tou dobou už organizaci závodu Paříž - Roubaix autoritativně vládne Henri Desgrange, ředitel Tour de France, potlačující technologické novinky a vyžadující striktní dodržování pravidel. V roce 1905 penalizuje favorizovaného Henriho Corneta dokonce i za to, že se na start dostaví bez ponožek: „V pravidlech je jasně uvedeno, že musíte mít ponožky,“ napomíná jej.

Jak roste věhlas závodu, přichází stáj Peugeot v roce 1907 s tréninkovou novinkou. Její jezdci si v týdnu před Paříž–Roubaix opakovaně projížději nejtěžší pasáže kostek.

Z jejich středu vzejde též vítěz Georges Passerieu. Ale když se s velkým náskokem blíží do cíle, zastaví jej policista se slovy: „Máte potvrzení, že jste zaplatil daň za vlastnictví bicyklu?“

Kdoví, snad jej k takové akci vede myšlenka na to, že Passerieuova matka byla Angličanka a on sám vyrůstal v Londýně. Aby u nás ve Francii vyhrál tenhle napůl Angličan, to by přece nešlo.

Passerieu však policistu odstrčí, vítězně projede cílem a tady pronese: „Vyhrál jsem v dresu mého přítele Reného Pottiera. Kdyby tu byl, vyhrál by on.“

Pottier nedlouho předtím spáchal sebevraždu. Údajně poté, když zjistil, že zatímco triumfoval na Tour, měla jeho žena poměr s jiným mužem.

Čím zapít jídlo? Mlékem a vínem

Téhož roku za tým La Francaise poprvé startuje hromotluk Cyrille van Hauwaert. V Belgii jej objevil cyklistický agent a poslal ho rovnou do pařížského sídla firmy La Francaise. Její manažer Pierre Pierrard vypráví: „Stál přede mnou mohutný chlap v rolnickém oděvu a ocvočkovaných botách, v ruce s dopisem od našeho agenta v Ypres, a nemluvil. Neuměl ani slovo francouzsky. Pomyslel jsem si: Co s ním mám dělat?“

Nařídil mechanikovi, ať pro něj obstará pořádné kolo. Sám pak van Hauwaerta pozval na večeři.

„Bylo evidentní, že poprvé v životě jí v restauraci. Nedokázal ani vyjádřit své chutě, jen neustále pozoroval ostatní, co si dávají, a ukazoval prstem: Uvařte mi tohle. A tohle taky. A tohle.“

Snědl poté naprosto vše, co před něj v restauraci postavili. Zapil to mlékem a navrch vínem.

Tehdy se rodí legenda o belgickém obrovi na kole, obdařeném otevřeným žaludkem. Při svém prvním startu na Roubaix je outsiderem, od Piccarda nedostane zpočátku ani vodiče, jen radu: „Následuj ostatní, jak nejlíp můžeš.“

Až později, když šlape nadále ve vedoucí skupině, šéf stáje mu přidělí vodiče, které odebere jiným svým jezdcům.

Nelituje. Van Hauwaert dojede druhý.

25.srpna 2015 v 11:14, příspěvek archivován: 08.dubna 2017 v 10:53

Ritratto di CYRILLE VAN HAUWAERT by Morris Ricci http://t.co/4dx1n5L1eh #ciclismo #cycling #cyclisme #wielrennen http://t.co/lmfkcLiY7L

Belgičtí fanoušci jsou nadšeni: Jezdec z naší země poprvé stojí na pódiu! Další rok jich přes hranice proudí k trati tisíce. Van Hauwaert své diváky nezklame a vítězí. Že jde o ročník, v němž ředitel závodu Desgrange definitivně zakazuje používání vodičů, tomuto muži s obří silou jen vyhovuje.

S koncem éry vodičů končí také „pravěk“ nejslavnější z cyklistických klasik. A zároveň jako by se právě tehdy rodilo nezničitelné pouto, jež z Belgičanů, ať už z jezdců či z fanoušků, učiní milovníky klasik, jakým na světě nebude rovno.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze