Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Nejspíš budu na mrtvici, bojí se legenda Fibingerová před mistrovstvím

Atletická legenda Helena Fibingerová, tyčkař Jan Kudlička a mílař Jakub Holuša ukazují vstupenky na nadcházející halové mistrovství Evropy. | foto: ČAS / Pavel Lebeda (sport-pics.cz)

28 2015
Manažerka Helena Fibingerová, jedna z nejlepších domácích atletek historie, shání pro atletický svaz peníze. Je ambasadorkou pražského šampionátu a bude fandit českým závodníkům.

Za volantem stráví spoustu času, jednání se sponzory trvají i měsíce. Od úterka do pátku se věnuje práci ve společnosti Česká atletika, přes víkend se stará o chod pekárny v Uherském Ostrohu. „Mezi atlety mládnu,“ tvrdí 65letá dáma, někdejší sběratelka medailí.

Někdo je schopný halovou atletiku podceňovat. Co byste řekla na její obranu?
Výkon musíte předvést na menším prostoru než venku, diváci jsou blízko,
takže je úžasná atmosféra. Do haly neprší, nefouká vítr, což jsou lepší podmínky nejen pro koulaře.

Jen proto se vám pod střechou tak dařilo? Vždyť kromě titulu mistryně světa z Helsinek 1983, bronzu z her v Montrealu 1976 či evropských medailí máte i dodnes nepřekonaných osm titulů z halových mistrovství Evropy...
Soutěží v naší éře moc nebylo. Letní Evropa byla jednou za čtyři roky, jako olympiáda, a do Los Angeles nás nepustili. Svět začal až v těch Helsinkách, ale evropská hala bývala každý rok. Tam jsem mohla prodat formu. Navíc to bylo zpravidla na Západě. Kdo by tam v době socialismu nechtěl vycestovat?

Na který halový titul vzpomínáte nejraději?
Na ten z Göteborgu v roce 1974. Hodila jsem světový rekord 20,36, ale překonala mě Ruska Čižovová. Já hodila 20,75, znovu svěťák, a hala skandovala Helena, Helena! Okupace z roku 1968 byla ještě živá...

5 dnů do startu

HME začíná ve čtvrtek

Praha letos hostí atletické halové mistrovství Evropy od čtvrtka 5. do neděle 8. března. Zpravodajství, program či videa najdete ve zvláštní příloze zde.

Váš poslední světový halový rekord 22,50 metru z Jablonce 1977 platí dodnes. Proč jej už osmatřicet let nikdo nepřekonal?
Už není tolik dobrých koulařek. Má to příčiny – je to těžká disciplína, dlouho trvá, než se dostanete na nějakou úroveň. A kdo chce být špička, platí za to i postavou. Ke kouli se moc děvčat nehrne, nechtějí podstupovat takovou dřinu.

Pražské mistrovství začne příští týden. Nezávidíte českým atletům, že mohou závodit v hale před domácím publikem?
Naopak jim to přeju, bude to pro ně úžasná příležitost. Já už jsem jinde, jsem ráda, že můžu shromažďovat peníze na jejich podporu.

Video

Kvíz pro fanoušky

Pro atletické fanoušky je to samozřejmost, laiky však může překvapit. Jak se přezdívá trati na 800 metrů? Podívejte se.

Ani trochu vám to není líto?
Prosím vás, vždyť v mojí době tady nebyla ani pořádná hala! Ta holešovická, kde se v roce 1966 konaly Evropské halové hry, už později neměla potřebné parametry. Nějakou lítost si člověk nemůže připouštět. Naopak jsem šťastná, že jsem se pražského mistrovství dožila.

Nicméně jeden šampionát v domácím prostředí pamatujete – pro vás stříbrné letní mistrovství Evropy 1978 na Strahově...
Ani mi to nepřipomínejte. Hrůza! Vedla jsem, pak mě přehodila Němka Slupianeková a já už jí to nedokázala oplatit. Cítila jsem velká očekávání, do toho zima, déšť... Ze stadionu jsem šla sama, a když mě někdo potkal, řekl mi: Tak vám to zase nevyšlo na zlato... Namísto gratulace! U strahovských kolejí, kde nás ubytovali, už jsem brečela. Pro mě to vždycky byla otázka života a smrti. V tom závidím dnešním atletům, jsou víc nad věcí. Je jiná doba.

Před 20 lety jste začala působit jako manažerka marketingové společnosti Českého atletického svazu. Našla jste se v této práci?
Myslím, že ano. Když to řeknu trochu nadneseně, tak využívám svého jména ku prospěchu atletiky. Snažím se, ze závodění jsem si přinesla ctižádost. Jednáním s partnery se povedlo zajistit pět, potom deset, dvacet milionů ročně. Svaz přece musí být v kondici.

Soutěž o lístky

Chcete být u toho?

Zapojte se a získejte dvě vstupenky. Vědomostní otázky najdete zde. Soutěž trvá do pondělní půlnoci.

Kvůli práci jste se začala hezky oblékat. V tom jste se také našla?
No jistě, vždyť jsem skoro 40 let chodila v teplákách. A taky jsem měla jinou postavu. Ale začala jsem na sobě pracovat, cvičím, běhám, žiju asketicky. Při jednáních s partnery musím vypadat, a vyplácí se to.

Traduje se, že jste na jednání s firmou Coca-Cola přišla v červeném. Je to pravda?
Ano, měla jsem červené kalhoty a červený krajkový kabátek, k tomu bílo-černou blůzu. Oblékání v barvách firem mívá úspěch. Často ale od prvního jednání k podpisu smlouvy vede strašně dlouhá cesta.

Dotýká se vás nějak finanční zajištění pražského podniku?
Rozpočet je 160 milionů, na což přispívají evropská federace, město Praha, ministerstvo školství a komerční zdroje. Ale zároveň máme z peněz, které jsem sehnala pro Český atletický svaz, i rezervu, kdyby něco selhalo. Nesnesla bych, kdyby měl zůstat nějaký dluh.

Jak budete nyní coby ambasadorka šampionátu fandit českým atletům?
Obávám se, že nejspíš budu na mrtvici. Tak strašně mi záleží, aby v Praze uspěli.







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze