„Spokojený nejsem, nepovedlo se mi v podstatě nic,“ suše konstatoval třiadvacetiletý svěřenec trenéra Josefa Karase.
1. den sedmiboje |
Do zpěvu mu nebylo. Čtrnáct dní, kolik uplynulo od mistrovství republiky v pražské Stromovce, totiž netrénoval. „Nemohl jsem, bolela mě achilovka. Právě při mistrákách jsem tak odběhl jen rozběh překážek, ale finále jsem už kvůli bolestem neběžel,“ přiblížil.
S evropským šampionátem v Praze se ale nechtěl jen tak rozloučit. „Léčili jsme to a prostě jsme to zkusili. Achilovku už cítím jen trochu, neřekl bych, že mě nějak limituje, ale je znát, že jsem čtrnáct dní netrénoval. To je hlavní brzda, možná taky psychická. Soupeři si vesele trénovali a ladili formu, ale já nemohl,“ pokýval hlavou.
Fotogalerie ze sedmiboje |
Do soutěže tak vstoupil opatrně. „Hodně opatrně. Na šedesátce i potom na dálce, při které jsem achilovku cítil nejvíc. Při kouli nic moc a při výšce jsem to necítil vůbec, to mě překvapilo. Ale nějak mi nesedla, měl jsem skočit výš než 201 centimetrů,“ chmuřil se.
Vidina medaile, jeho první dospělácké, se tak rozplývá, Helcelet však odmítá svůj boj vzdát. „Šance na medaili je při čtvrtém místě vždycky, vždyť je to sedmiboj. Máme před sebou překážky, tyčku a kilometr, a zejména tyčka je nevyzpytatelná. Uvidíme,“ přemítal.
Do druhého dne půjde s jasnou vizí. „Pojedu si svůj závod, musím se na něj pořádně vyspat. Trenér říkal, že jsem na tom dobře, tak to snad půjde,“ pokrčil rameny všestranný atlet, kterého zranění sužovala i v minulých letech. „Třeba to zítra půjde líp,“ zadoufal.
