Byly snad chvíle, kdy jste věřit přestala?
Na začátku této sezony to bylo hrozně těžké, protože časy pořád nebyly moc valné a už jsem se smířila, že tenhle rok bude takový zaběhávací. A že to nejlepší zase začnu předvádět až v další sezoně. Rozhodně jsem nepočítala, že znovu vyhraju mistrovství světa. Ale když se mi začátkem července v Paříži povedlo prolomit hranici 54 vteřin, začala jsem věřit znovu.
Co vlastně bylo letos nejkrásnější? Finiš ve finále mistrovství světa v Pekingu?
To, že se to celé povedlo, vždyť já ze začátku po té loňské promaroděné sezoně vůbec neměla představu, jaká bude moje forma. Časem jsem si začala říkat, že bych na mistrovství světa v Pekingu mohla usilovat o finále, a stupňovalo se to, až jsem věřila na zlato. Takže tohle bylo nejhezčí, jak jsem se zlepšovala. A nakonec to dopadlo nejlíp, jak mohlo.
Dají se srovnat obě vaše vítězství v anketě?
Pokaždé je zvláštní vyhrát něco poprvé, ale tohle je cennější. Vždyť jsem loni vlastně celý rok musela vynechat.
Už téměř měsíc se chystáte na další sezonu. Nic vás netrápí?
Teď je všechno dobré. Nohy sice bolí, ale to k tomuhle období patří. Oproti loňsku se cítím mnohem líp, takže když vydržím zdravá, bude to super.
Dáváte na sebe větší pozor, aby se neopakovaly loňské patálie?
Je těžké dávat úplně pozor, většinou je to na hraně. Člověk na olympiádu asi podvědomě trénuje trochu víc než na normální rok. Ale pořád se snažím tělu naslouchat a odpočívat a regenerovat víc, než když jsem byla mladší. A nějaké akce, které bych dřív obcházela, už odmítám.
Pakliže nasloucháte tělu, co vám říká?
Když jdeme několik tréninků po sobě, tak se mu to úplně nelíbí, není to jako když mi bylo dvacet. Ale na druhou stranu už mám něco za sebou a teď mi připadá, že tréninky jdou docela dobře. Nejspíš to bude tím, že jsem trénovala a závodila celý rok, cítím se mnohem líp než loni.
Před pár dny jste se stala armádním sportovcem roku, teď jste opět nejlepší atletkou. A co anketa o nejlepšího českého sportovce roku? Tu jste před dvěma lety rovněž ovládla dost suverénně...
Bylo by to hezké, ale sportů je hrozně moc a špatně se to porovnává, i pro hlasující to musí být těžké. Sama bych nevěděla, jak hlasovat, nechávám to osudu.
Atletický rok 2016 bude mít tři vrcholy, halové mistrovství světa v Portlandu, evropský šampionát v Amsterdamu a olympijské hry v Riu. Už tušíte, jak se k tomu postavíte?
K Portlandu ještě nevím, ale myslím, že tam závodit nebudu, i když bude záležet na formě. O mistrovství Evropy jsme si říkali, že do olympiády bude ještě víc než měsíc času a je celkem jedno, jestli mám absolvovat těžké tréninky, nebo si zaběhnout Evropu. Ale olympiáda je samozřejmě vrchol, tam by forma měla být nejlepší.
