Co se stalo?
Připadá mi, že jsem ty překážky úplně zapomněla běhat. Nevím, co se děje. Je to jen o tom, že neběžím plynule. Nikdy jsem na tom nebyla fyzicky líp než teď. Ale pak mezi překážkami předvádím to, co tady. Nevychází mi rytmus, zastavuju se. Pak nemůžu čekat, že poběžím rychle.
Neměla jste z finále podvědomě strach?
Já jsem se vůbec nebála, cítila jsem se dobře, věřila si. Nevím, co se stalo.
Ještě deset metrů před cílem jste medaili měla. Ale pak?
Posledních pět metrů jakoby mě někdo vzal přes nohy. Nemohla jsem je zvedat. Bohužel se pak přese mne přehnala ta Ukrajinka, o které jsem nevěděla. Je to obrovské zklamání, ale pořád doufám, že se vzpamatuju a na olympiádě předvedu, co umím a ne tohle.
Nestalo se to poprvé. Vlastně už potřetí jste si jela pro medaili a pak finále nevyšlo. I to si asi uvědomujete, že?
A jsem z toho hrozně psychicky otrávená, že furt něco těsně nevychází, furt se nedaří.
Může to být o hlavě?
Myslím, že ne. Nevím proč to předvádím. Uvidím po olympiádě. Něco s tím musím dělat. Není to o trénincích. Je to o těch závodech. Už jsem z toho zoufalá. Jak to mám prolomit? (slzy). Tolik, kolik tomu dávám já, nedává snad nikdo z těch atletů. Asi mi není dáno. Každopádně jsem psychicky unavená. Musím udělat nějakou změnu.
Jakou změnu? Disciplíny? Skupiny?
Disciplíny ne. Nevím zatím jakou konkrétní změnu, ale už to fakt psychicky nezvládám. Nechci o tom zatím mluvit. Celkově v přístupu k tréninku musím něco změnit. I když si myslím, že jsem nadmíru zodpovědná, tak možná i to je na škodu.
Je pro vás nyní složitější běhat překážky, když na ně přešla i vaše sparingpartnerka Denisa Rosolová?
Není to složitější. To není důvod, proč by to bylo pro mě těžší, to vůbec ne.
tisknout 
Turecko, Středomořský region - Kemer
Bulharsko, Primorsko
