Ruský komentář? Jako když se baví o dovolené, smála se Hejnová

Moskva (Od naší zpravodajky) - Žádná oslava, žádný odpočinek. Čtrnáct hodin po zisku titulu mistryně světa v běhu na 400 m překážek se Zuzana Hejnová vrátila na moskevský stadion jako členka české čtvrtkařské štafety. Poté, co odběhla poslední úsek, přiznala: Na oslavu světového zlata si vůbec nepřipila...

Jak jste spala coby mistryně světa?
Šla jsem kolem jedné. Po závodě jsem ještě musela na doping, pak na večeři. Přišla jsem na pokoj a jak je člověk rozhicovaný, vzbudila jsem se kolem šesté a už jsem nemohla spát.

Byla aspoň jedna sklenička na zlato?
Ani sklenka. Jsem hrozně vzorná, ale dneska si něco dám.

Šampionka Barbora Špotáková o šampionce Zuzaně Hejnové:

O tlaku, kterému čelila: Zuzka je člověk, schopen ho snášet.  Je neuvěřitelně silná. 
O tom, jak sledovala závod: Seděla jsem na takovém velkém balonu a měla jsem na ruce Janečka. Nechtěl vůbec spát, asi ze mě cítil nervozitu. Kochala jsem se závodem, po doběhu jsem měla slzy v očích, bylo to krásný. 
O esemeskách, které si psaly: Snažila jsem se ji povzbudit a vždy jsem přidala nějaký ten vtípek. Psala jsem jí po každém kole, ať jde postupně za svým cílem.
O vztahu s Hejnovou: Na hodně akcích jsem s ní bydlela na pokoji, takže k sobě máme hodně blízko. Prožívala jsem celou její kariéru a o to více mě těší, že ji teď korunovala takovým famózním úspěchem. Je za tím tvrdá práce a závod zvládla jako největší profesionálka. Tušila jsem, že to zvládne, ale že takhle deklasuje sprinterský svět, jsem nečekala. Takový triumf, to je něco úžasného. Myslím, že jakým způsobem vyhrála, tak to překvapilo spoustu lidí. Možná byla i sama Zuzka překvapená…

Četla jste si přijaté gratulace?
Jo jo, ale neodpovídala jsem. Vůbec to nešlo. Dneska jsem poslala pár esemesek, ale mám spoustu restů. S rodiči jsem mluvila, ti jsou teď úplné mediální hvězdy. Musela jsem se hrozně smát fotce: oni v objetí a pes v rohu. Byli nadšení, že jo. Je to jejich zásluha, oni mě vytvořili.

Našla se mezi gratulacemi nějaká originální?
Od pana ministra Picka, to mi přišlo docela vtipný a jinak nevím. Nic nečekaného. Byla jich spousta a musím si je pročíst doma, pak uvidím, jestli je tam něco opravdu originálního.

Už si uvědomujete, co jste dokázala?
Ještě mi to přijde takový neskutečný. Úplně mi asi ještě nedošlo, že je to fakt dobrý.

Kolikrát jste viděla svůj zlatý běh?
Tak pětkrát na různých stanicích. Baví mě hledat, jak to komentujou. Všechno bylo většinou v angličtině, ale viděla jsem i českou a taky ruskou. Ale Rusové to vždycky komentujou hrozně suše. Vypadá to, jak když se baví o dovolený.

Překvapilo vás v tom běhu něco?
Že to byl fakt hroznej kotel! Velká díra. Musela jsem se tomu smát. Na videu mi to přijde víc vidět než ve skutečnosti. 

Pavel a Alena Hejnovi sledovali na chalupě v Osečné na Liberecku v televizi svou dceru Zuzanu Hejnovou ve finále běhu na 400 metrů překážek na mistrovství světa v Moskvě.

Našla jste nějakou chybu?
Žádnou, ale trenér mi řekl, že jsem to trochu překopla a v konci neměla tolik sil, jako mívám. Bylo to tím závodem. V tu chvíli mi to vůbec nepřipadalo a i tak jsem měla v konci dost sil. Chybu jsem nenašla.

Kdyby bylo finále vyrovnanější, zvládla byste běžet ještě rychleji?
Tomu věřím. Kdyby tam byl souboj, tak tam jednu dvě desetiny najdu. Zmáčkla bych se. 

Do konce sezony vás čekají ještě dva závody. Namotivujete se?
Asi to bude těžké. Ale chci tu sezonu zakončit vítězně, takže budu dělat všechno proto, abych vyhrála. Ještě zvažuju, jestli pojedu do Stockholmu, protože je to dva dny po příletu. Ale asi jo... No uvidím.

Nalíčíte se na večerní vyhlášení voděodolnou řasenkou?
Možná si nějakou dám, abych se večer nerozmazala (smích)

A chystáte se zpívat hymnu?
Chtěla bych zpívat, ale uvidíme, jak to půjde. Když jsem byla juniorka, tak jsem myslím nezpívala, ale nějaká slza ukápla. Tenkrát jsem si to ještě moc neuvědomovala, přišlo mi to takový: No, tak jsem vyhrála.