"Jenže není vůbec čas, mám toho strašně moc okolo. Vlastně to beru jako každé jiné narozeniny," svěřuje se kouč extraligových házenkářů plzeňské Lokomotivy.
Včera celé odpoledne asistoval u povinných testů herní a fyzické připravenosti, dnes znovu povede trénink svého týmu. S ním první zářijový víkend vstoupí do nového ročníku nejvyšší soutěže.
Ale co ty oslavy? Vždyť padesátku před deseti lety slavil Haber důkladně, do Plzně svolal k exhibici mistrovský tým Škody z roku 1974 proti stříbrnému celku z olympiády v Mnichově. Dva výběry, s nimiž jako výtečná spojka oslavil své největší hráčské úspěchy.
Vladimír HaberNarodil se 26. srpna 1949 v Třemošné u Plzně, kde dodnes žije. |
"Teď musím setkání odložit. Ale neznamená to, že slavit nic nebudu, to se kamarádi bát nemusí. V září se určitě setkám s bývalými spoluhráči ze Škodovky Čejkou, Krepindlem, Jarým a dalšími," plánuje Haber.
A svolá i o generaci mladší sestavu plzeňského Kovopetrolu. Šetlíka, Tonara, Bečváře... Ty, které jako kouč dovedl ke dvěma titulům na konci 90. let minulého století.
Trenéřinu neopustil dodnes. I kvůli tomu je ve skvělé kondici. "To na tisíc procent! Když má člověk okolo sebe mladé kluky, chce se přizpůsobit, i když to už vždycky nejde (smích). Ale kdybych se pohyboval někde mezi pohodlnými vrstevníky, bude ze mě brzy bačkorář."
Stejně jako jeho starší bratr Zdeněk, hokejová legenda, zdědil třemošenský rodák sportovní geny po rodičích. "A ke sportu oba vedeme i svoje děti a vnoučata. Já i brácha jsme vždycky věděli, že u sportu zůstaneme celý život," říká Haber.
Jako hráč si každé ráno před zápasem pouštěl Beatles. Možná to udělá i dnes. A zřejmě to bude jeho "Perný den". V tom dobrém slova smyslu.
