"V uplynulé sezoně se nezadařilo tak, jak jsme si všichni představovali. A tak musely přijít změny. Už jsem to ale vydýchal," tvrdí Jiří Kotrč, jedna z legend nejen duklácké, ale i československé a později české házené.
Kotrč přiznává, že nové zaměstnání stále hledá. "Zatím to řeším různými brigádami přes známé. Ale už se nějaká šance rýsuje. A mohla by být zase u házené. Snad to vyjde," přeje si nahlas a těší se, až se oteplí a on bude moci zase vyrazit na svůj oblíbený relax. "Rád rybařím," podotýká.
Od svého milovaného sportu neodešel úplně. Ale živit se jím v současné době nemůže. "Trénuju v Dukle mladší dorostence. Jsou tam moc šikovní kluci, práce s nimi mě baví," libuje si. Borec, který vloni v létě oslavil společně s dalšími spoluhráči ze slavné éry 80. let minulého století kulaté padesátiny, má mladým talentům co předat.
Málokterý tuzemský házenkář se totiž může pochlubit tak úchvatnou bilancí trofejí a různých ocenění, jakou za svou bohatou kariéru posbíral právě Jiří Kotrč. Člen báječné a historicky asi nejlepší československé generace, se stal v dresu Dukly třináctkrát mistrem republiky, vítězem národního poháru a v roce 1984 dosáhl i na úžasný mezinárodní úspěch, když Dukla přemohla ve finále Poháru mistrů evropských zemí (PMEZ), nejprestižnější klubové soutěže, jugoslávský tým Plastika Šabac.
"Famózní zážitek. Byli to favorité. Ale my je doma porazili 21:17. Když jsme k nim přijeli na odvetu, ukazovali nám na prstech deset, jako že nás s přehledem porazí. Nic jiného si nepřipouštěli," vzpomíná Kotrč. Jeho tým sice prohrál úplně stejným výsledkem, kterým skončilo pražské utkání (17:21), ale rozhodly sedmimetrové hody. A v nich měli hráči Dukly pevnější nervy.
I Jiří Kotrč proměnil. "Ale ta atmosféra byla fakt drsná. Bylo tam snad šest tisíc diváků. Navíc se v té hale smělo kouřit, takže to bylo sportovní prostředí zahalené do hustého dýmu."
Kotrč byl v Československu třikrát vyhlášen nejlepším házenkářem roku a s 250 odehranými mezistátními zápasy je tuzemským rekordmanem v počtu házenkářských reprezentačních startů. Dostal se i do elitního výběru světa. Hned dvakrát.
Legenda tak lituje jen jednoho: promarněné šance na reprezentační úspěch. Nejblíže k němu měla jeho skvělá generace v roce 1984, kdy se chystala na olympiádu do Los Angeles. Jenže bojkot her ze strany zemí východního bloku byl proti účasti československých sportovců. "Místo nás jeli Němci a získali stříbro. Taky bychom měli velkou šanci. Ve sportu ale kdyby neplatí," ví Kotrč.
