Končiny, kam se reprezentace přesunula za zápasy ve skupině F, jsou sice pár desítek kilometrů od Kodaně, ale skýtají jen ponurou provinční zábavu dvou tří ulic malého městečka a pohled na rozlehlá pole či stáda zdomácnělé zvěře.
Házenkářky našly další domov v Helsinge, kde se hrála jedna ze základních skupin mistrovství. Do Farumu dojíždějí na zápasy autobusem čtyřicet kilometrů. "Aspoň dopolední tréninky máme tady v nedaleké sportovní hale," poznamenala vedoucí družstva Helena Krajčířová. "Aarhus byl mnohem lepší, všechno po ruce, tady není nic," posteskla si Petra Čumplová.
Rozhodnutí organizátorů pořádat ME v menších městech si česká výprava zrovna nepochvaluje a naráží na úskalí, jež se ještě před pár dny zdála nepředstavitelná. "Třeba ani jídlo tu není nic extra," podotkla Krajčířová, která se stará o tisíc věcí a také o to, aby vyhládlé žaludky jejích unavených svěřenkyň dostaly, co si zaslouží. "Ozvali jsme se a vyžádali si něco navíc, protože už to dál nešlo," vysvětlovala.
Házenkářky ještě mohou zase ochutnat přívětivější prostředí, pokud ovšem skončí ve skupině do čtvrté příčky a postoupí do bojů o umístění v elitní osmičce. "Všichni věříme, že se do Aarhusu zase vrátíme," upozornila Lenka Černá.
