Na vítězném turnaji v Chebu, který byl pro český tým házenkářek poslední zápasovou přípravou před červnovým play-off kvalifikace o postup na mistrovství světa proti Nizozemkám, nechyběla ani opora Barbora Raníková.
„První část kvalifikace je úspěšně za námi. Teď uděláme všechno pro to, abychom postoupily. Máme spoustu nových hráček, musíme se sehrávat a bojovat za to, abychom se tam dostaly,“ hlásí brankářka francouzského druholigového klubu Cannes a někdejší dlouholetá hvězda interligové Olomouce.
S reprezentací vstupujete do nové etapy. Věříte, že tým bude znovu úspěšný?
Já v to věřím a věří v to všichni. Proto to děláme. Uděláme pro to všechno. Věřím, že se nám to povede a že se znovu podíváme na mistrovství. Ale čeká nás ještě hodně práce především v sehrávání se.
První kvalifikační turnaj se hrál v Olomouci. Byl to pro vás speciální zážitek, vrátit se do města, kde jste dlouhé roky chytala za Zoru?
V Olomouci jsem odehrála devět let, mám ji strašně moc ráda. Mám tam spoustu přátel a vždycky se budu ráda vracet do Olomouce.
Ale na život ve Francii se zvyká hezky, ne?
Tam jsem si zvykla, to je pravda.
I ve druhé lize? Neberete odchod ze špičkových Mét do Cannes jako krok dolů?
Druhá liga je pořád kvalitnější než naše interliga. Krok dolů... Už nehraju Ligu mistrů, ale pro ta moje kolena je druhá liga přece jenom lepší. Už nejsem nejmladší. Kolena toho mají hodně za sebou.
Můžete více odpočívat?
Hraju pořád stejně. Jak to vysvětlit: je to pořád kvalitní soutěž, furt kvalitnější, než kdybych hrála interligu v Čechách. Tím, že hrajeme jeden zápas v týdnu, mohou si kolena odpočinout. Pokud jsme hrály Ligu mistrů, pokud jsme hrály poháry, byly v týdnu dva tři zápasy a to já už prostě s těmi koleny nezvládnu.
Jak se vám žije ve Francii? Byla to velká změna?
Určitě si to užívám. Na francouzský život se zvyká strašně rychle, každý si na něj zvykne.
Tak moc, že se vám po kariéře nebude chtít zpátky?
Ne, já jsem doma tady. Vím, že se vrátím do Česka. Určitě se vrátím.
Do rodného Písku?
Do Písku.
