Ve druhém utkání skupinové fáze Poháru EHF zářil. Šestnácti přesnými zákroky podpořil výhru Füchse Berlín nad Hlohovcem 33:27.
"Vypadá to, že se Slováky se máme pořád rádi," komentoval úvod zápasu plzeňský rodák Štochl, kterého v hledišti vyprodané dvoutisícové haly sledovali i čeští diváci. Fandila mu zhruba dvacetihlavá skupinka ze Zlína nebo mladší žáci ze Zubří.
Překvapilo vás milé přivítání?
Potěšilo mě to. V Československu jsem se narodil, pro mě je Slovensko stejná domovina jako Čechy. Vždyť ještě pamatuju federální ligu.
Zatímco na reprezentační úrovni jsou Češi úspěšnější, v klubové házené je to naopak. Mezi šestnácti účastníky skupinové fáze Poháru EHF není nikdo z Česka, zatímco Slováci tam mají vedle Hlohovce i Prešov. To jim můžeme závidět, že?
Sledoval jsem Jičín, který začínal ve stejné fázi jako Hlohovec, ale bohužel nepostoupil. Je to škoda. Bylo by super mít něco podobného v Česku. Hala byla plná, lidi fandili celý zápas, atmosféra se podobala bundeslize.
Před výhrou v Hlohovci jste doma porazili francouzské Chambery, čímž jste potvrdili, že Berlín patří k největším favoritům na zisk Poháru EHF. Jak důležité je pro klub získat ho, zvlášť když finále se uskuteční ve vaší hale?
Já jsem kromě české ligy před spoustou let nic nevyhrál, takže pro mě osobně je to velmi důležité. A pro náš klub taky. Teprve před sedmi lety jsme postoupili do bundesligy a výrazný úspěch v podobě nějakého vítězství by byl ohromně cenný. V pohárové Evropě působíme pravidelně, dvakrát jsme hráli Ligu mistrů, ale získat něco hmatatelného by bylo fajn.
Považujete to za důležitější než se znovu dostat do Ligy mistrů?
Momentálně hrajeme Pohár EHF a v něm chceme být úspěšní. To samé platí o bundeslize. Když vyjde i Liga mistrů, tím líp.
V Hlohovci jste kromě desetiminutového intermezza v polovině druhého poločasu odchytal celý zápas. Kdy naposled jste toho zvládl tolik?
Na mistrovství Evropy. V Berlíně taky. Před Vánocemi jsme se hodně střídali. Po šampionátu jsem byl zraněný, navíc Silvio Heinevetter odchytal oba zápasy, takže nebylo nutné střídat. Ale chytám poměrně často. Není moc utkání, do kterých bych nezasáhl vůbec.
Věřil jste si, že v brance vydržíte celých 60 minut?
Podle mě bylo střídání zbytečné. Dostali jsme pár gólů, ale to je běžné. Zápas jsme měli pod kontrolou. Ani Heine nepočítal s tím, že půjde do branky. Ale šlo o rozhodnutí trenéra, které respektuju. Občas se takhle střídáme.
Na evropském šampionátu jste si zranil koleno, lékař vám z něj tahal vodu. Jste už úplně v pořádku, nebo vás to ještě trochu trápí?
Problém byl hlavně na mistrovství. Po něm jsem měl čtyři pět dní volna a pomalu se rozjel. Na začátku zápasu cítím podvědomou nejistotu, jsem pomalejší na jednu stranu. Ale jakmile se dostanu do tempa, už na to nemyslím.
Zklamání z nevydařeného Eura už přebolelo?
Jsem člověk, který se minulostí moc nezabývá. A to platí v házené i životě. Už je to pryč, těžko s tím něco uděláme. Musíme jít dát. Čeká nás kvalifikace o mistrovství světa, soustředíme se na Srbsko.
Na něj narazíte počtvrté za posledních devět let. Neříkáte si, že je to váš osudový soupeř?
Jsme na ně zvyklí. Aspoň víme, kde budeme hrát, jaký je hotel, hala. Překvapilo by mě, kdybychom hráli jinde než v Niši. Vyhrávají tam, nemají důvod to měnit. Ale třeba nás překvapí.