"Radost jsem měl obrovskou. Takové věci vás strašně nakopnou," líčí třiadvacetiletý Bečvář.
Doufal jste, že pozvánka přijde?
Ale opravdu jen doufal. Nejprve přišla nominace širšího kádru, kde je vždycky hráčů spousta. Teprve když přišel další mail, uvěřil jsem.
S trenérem Haberem jste ještě nemluvil?
Zatím ne. Jen vím, že 27. října je sraz ve Zlíně. Moc se těším.
Co vám říkali spoluhráči v plzeňské kabině?
Tam mě hlavně čeká příspěvek do pokladny. Ceník přesně z hlavy neznám, ale náš pokladník Kuba Šindelář se už určitě moc těší, až mě zkasíruje (smích).
Berete nominaci jako odměnu za dosavadní výkony v extralize? Zatím se vám v Plzni daří.
Daří se mi střelecky a osobně se teď opravdu cítím výborně. Ale hlavně jsem věřil, že se zase do nároďáku vrátím. Od reprezentační šestnáctky jsem se v něm držel pořád. A doufal jsem, že se mi povede být v něm i mezi dospělými.
Jak vy hodnotíte kvalifikační skupinu o Euro? Obecně se počítá, že Německo a Česko by měly obsadit první dvě postupová místa.
Ale pozor. Z mládežnických akcí i z utkání reprezentačního béčka dobře znám sílu Izraele a hlavně Černé Hory. Na Balkáně nás čeká peklo. Ta skupina není snadná a hlavně v domácím prostředí nesmíme ztrácet.
Věříte, že se alespoň v jednom utkání dostanete na hřiště?
Budu šťastný za každou odehranou minutu. A odjedu na sraz s cílem, abych se na hřiště alespoň na chvíli dostal. Nesmím se bát, budu chtít hrát pořád to svoje, jako v lize.
Post střední spojky je v posledních letech v národním týmu asi nejcitlivější, střídá se tam hodně házenkářů. Může to být pro vás výhoda?
Ono je taky nejtěžší se tam prosadit. Máme Tomáše Sklenáka, ten je jednička. Uvidíme, co trenéři na soupeře vymyslí. Pana Habera znám, hrál jsem pod ním. Vím, co od něj můžu čekat, ale nároďák je něco jiného. Navíc jdeme zostra do kvalifikace.
