Upsal se mu na tři roky a jediný zahraniční hráč v týmu kouče Jiřího Mičoly si rychle vydobyl pevné místo na postu ofenzivního pivota, který byl ve Zlíně dlouhodobě slabinou. Teprve devatenáctiletý talent není prototypem hráče pro nelítostné bitvy s obránci na brankovišti. S výškou 185 centimetrů patří mezi nejmenší pivoty. Z ostrých soubojů však vychází často jako vítěz.
„Je potřeba se postavit a také nebát se vrátit. Když má člověk silné nohy, udrží i dvoumetrového hráče,“ líčí Dujčák, který ze zdánlivého fyzického handicapu udělal svoji výhodu. „Pivot je hlavně o tom umět si naběhnout do správného prostoru, udělat třeba sedmičku.“
A to je činnost, která mu jde náramně. „Má cit pro hru. Dokáže si najít místo, uvolnit se. Jen ale zatím nenachází u spoluhráčů úplně pochopení,“ lituje Mičola nevyužitého potenciálu slovenské posily.
Možná i proto Zlín prohrál šest ze sedmi dosavadních zápasů a horší je pouze Přerov.
„Nevím, čím to je. Jako bychom si přestali věřit,“ povídal Dujčák po poslední domácí porážce od Dukly Praha. „Všechno je o sehranosti. Věřím, že časem to bude lepší.“ Nezdary jsou pro něho novinkou. „V Prešově jsem byl zvyklý vyhrávat a plánuji to také ve Zlíně,“ zůstává optimistou.
Sám jde příkladem. Málokdy ho uvidíte mračit se. Na lavičce neustále hecuje spoluhráče na palubovce. Angažmá ve skromném klubu si evidentně cenní.
„V Prešově je to pro odchovance bezútěšné, dostávají málo šancí. Hodně kluků kvůli tomu skončilo. Málokterý se někam dostane. Za výchovné se platí hodně peněz, protože většina kluků prošla mládežnickými reprezentacemi,“ vypráví Dujčák, který si letos zahrál na mistrovství Evropy juniorů.
Ve Zlíně plánuje nejen hrát, ale také studovat na univerzitě. Geografii na vysoké škole v Prešově chce příští rok vyměnit za fyzioterapii.
