Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Házená v Chebu umírá. Nejsou hráčky ani peníze

Momentka z prvoligového utkání házenkářek Chebu proti juniorce Slavie. | foto: Václav Šlauf, MAFRA

29 2010
Na nejvyšší úrovni se v Chebu hrával fotbal, stolní tenis, futsal, házená. Po víkendu už z toho nezbude nic. Házenkářky Lokomotivy, jež na začátku milenia bojovaly o extraligový titul a před sedmi lety jim těsně uniklo interligové Final Four, hrají poslední zápas v první lize. Dávno byly odsouzené k sestupu. Co dál? Zatím neví.

Nejzápadnější okresní město republiky pravděpodobně nebude mít po víkendu žádný vrcholový sport. Poslední mohykánky, házenkářky Lokomotivy, hrají v sobotu poslední zápas první ligy. Už dávno jsou odsouzené k sestupu. "Uvidíme, jestli vůbec budeme pokračovat," říká na rovinu trenér Vratislav Nitka. Důvodem je nedostatek hráček a hlavně finance.

Chebská krize

Pamatujete na rok 2004? Lokomotiva skončila v Interlize pátá, přesto se musela pakovat. "Máme hráčky bez smluv, bez platů a bez diet, zkusíme minimalizovat i náklady na dopravu využitím vlastních aut. Snad bychom se mohli vejít do třetiny nákladů proti minulým sezonám," plánoval tehdejší kouč Josef Heřmánek, když opouštěl s Lokomotivou nejvyšší soutěž. Vrátit se mohl hned za rok. Nebýt prohraného finále v první lize s Pískem. A znovu prázdné kasy. "Zatím se žádný zázrak v podobě lepšího klubového rozpočtu na obzoru nestal," posteskl si o rok později Heřmánek. Tak blízko k interlize se už nikdy potom nedostal. Před začátkem sezony ohlásil trenér Heřmánek konec na lavičce Lokomotivy. "Pořád jsme to tloukli, jak se dalo. Měli jsme málo hráček. Už jsem to nechtěl lámat přes koleno. Řekl jsem, že končím," vysvětloval. S trenérem se rozhodla odejít i většina hráček. Na jejich posty musel nový trenér Vratislav Nitka postavit starší dorostenky. "Ze starších hráček nám zůstaly jen čtyři," počítal Nitka. Místo útoku na postup tak tým poskládaný z novicek bojoval o záchranu první ligy. První rok se Lokomotiva ještě zachránila, letos už ne. Co bude dál s kdysi tak úspěšným klubem?

"Od města jsme minulý rok dostali sto padesát tisíc jen na mládež. Letos ani korunu," posteskl si trenér a předseda klubu. Ani druhá liga se nedá hrát zadarmo. "Sháníme malé sponzory, jde to těžko. Nějaká částka jde z kraje, ale to pouze na mládež. Celkově v Chebu není o sport zájem," uvedl Vratislav Nitka.

Další problém? Hráčky. Vždyť většina studuje vysoké školy daleko od Chebu, zbytek jsou gymnazistky, jež letos končí a půjdou na vysoké. "Sejdeme se jen v pátek. To máme jediný trénink," posteskl si kouč. A to ještě za to, že vůbec mohou hrát první ligu, si hráčky platí. "Měsíčně dvě stě korun, aby bylo vůbec na činnost."

Ani v mládeži není návaznost. Sice se házené věnují děvčata od minižákyň po starší žákyně, a dobře. Ovšem v dorosteneckých kategoriích nastává problém. "V půlce soutěže se rozpadly mladší dorostenky, museli jsme je odhlásit ze soutěže. Je tam díra," vysvětluje chebský trenér.

První liga letos dopadla bídně. Za sezonu jediné vítězství 25. října loňského roku nad Českými Budějovicemi 26:22. Zbytek porážky. "Chtěli jsme se udržet," nastiňuje Nitka předsezonní plány. Cheb měl také smůlu. "Klíčové spojky se nám na dlouhou dobu zranily. Celkově jsme doplatili na zranění."

Ani diváci, jichž chodilo průměrně přibližně osmdesát, nechtějí o svoji zábavu přijít. "Říkají, že by byla škoda, aby házená skončila. Ale nevidím to dobře,"míní Nitka.

Definitivně se rozhodne do konce května. "Sedneme si s hráčkami, pobavíme se. Zjistíme, kdo vůbec bude chtít hrát dál, kdo chce končit," připomíná Nitka hlavní důvod. Ani ve druhé lize nemá cenu hrát třeba jen s devíti hráčkami. "Přijdou zranění, absence. Abychom to za půl roku odhlašovali? To nemá cenu."

Před dvěma lety odešel od družstva bývalý trenér Josef Heřmánek, s sebou vzal většinu hráček. Svou vizi založit družstvo v Lubech nedotáhl do konce. Hráčky se do Lokomotivy nevrátily. "Vrátily se jen dvě. Některé skončily, některé hrají v Německu," říká Nitka.

Pro novou sezonu "možná" se je snaží přilákat zpět. "Netuším, jak to dopadne," přiznává. Bez boje ovšem Nitka nechce nic vzdát. "Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby ženská házená v Chebu zůstala. Jasno bude do konce května, kdy se podávají přihlášky do příštího ročníku soutěží," dodává chebský trenér Vratislav Nitka.

Osud rebelů: tréninky a pár turnajů

Loňská vzpoura Josefu Heřmánkovi nevyšla. Bývalý kouč chebských házenkářek plánoval se svými rebelkami z týmu druhou ligu pro Luby, pak možná první. Ke starému problému v nedostatku financí se však přidal další: málo hráček na pravidelnou soutěž.


S bývalými oporami Lokomotivy trénuje jednou týdně, občas se vydají k sousedům do Německa zahrát si přátelský zápas nebo na nějaký turnaj. Ten jim obvykle ještě víc připomene, jak moc může vrcholová házená v jejich životě scházet. "Holky to sice samy nepřiznají, ale je jasné, že jim to moc chybí," ví Heřmánek.


Jak je na tom sám, to naposledy zjistil na akademických přeborech, kam odjel s týmem Západočeské univerzity. "Bylo to příjemné," usmívá se Heřmánek. Aby ne. S týmem postoupil až do finále.


Dál sleduje i smutnou pouť chebských házenkářek letošní sezonou. Přes internet, občas se na něco zeptá. "Není mi lhostejné, co se tam děje. Mrzí mě to," přiznává. Tak na začátku prvoligového jara nabídl Lokomotivě pomocnou ruku: Vrátíme se a pomůžeme vám zachránit soutěž. "Jenže to bylo bez odezvy. Hráčky si chtěly soutěž dohrát samy, tak už jsme to dál nehrotili," vysvětluje Heřmánek.


Sám tolik hráček na pravidelnou soutěž nemá. Někdo se zraní, jiná se dočká mateřských povinností. "Pravidelné tréninky a zápasy chtějí své. Dát to znovu dohromady by byla spousta práce." Přeplněnou lavičku nemají ani v Chebu. Také proto se spojení obou torz dříve společného týmu znovu v jedno tělo nabízí. "Bylo by to ideální řešení," ví Heřmánek.


Pokud už na něj není pozdě. Úpadek dalšího z vrcholových sportů v Chebu se zdá být jediné kolo před koncem první ligy neodvratný. "Tohle mě hrozně mrzí. Myslel jsem, že to ještě nějak půjde zachránit," říká Heřmánek. Ostatní trenéři se ho na další osud chebské házené vyptávají. Vědí, kdo byl u jejího startu a vlastně i konce. "Sesbírali jsme holky z celého regionu, něco se v Chebu vybudovalo. Vždyť jak dlouho jsme tu hráli první ligu."


K postupu teď pomáhá Heřmánek v sousedním Německu. Společně se svou manželkou - házenkářkou, přivedl už do Marktredwitz brankářku, přesun plánuje i pro další hráčky. "Holky, které budou chtít, se tam pokusím nějak dotáhnout. Že budeme moct hrát takhle pohromadě nějakou soutěž v Čechách, na to nejsem tak velký optimista."


Rozpad skupiny rebelek z Lubů ale odmítá. "Scházet se budeme pořád," slibuje. Nejen na palubovce, za ty roky se z hráček stala parta i mimo území vymezené házenkářskými brankami.



Témata: Cheb, I. ligy, zranění, Dieta




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze