Devět let patřila branka olomouckých házenkářek téměř výhradně Barboře Raníkové. S jedinou výjimkou – tou bylo tříleté angažmá Lenky Černé, kdy se pravidelně střídaly. Teď pomyslně vystřídá Raníková legendární gólmanku v Métách, která ve francouzském klubu působila šest let na přelomu tisíciletí.
Zoru tak čeká nová éra bez Raníkové, osmadvacetiletá gólmanka se těší na první zahraniční angažmá. "Odcházím kvůli sobě, abych si dokázala, že mám na to hrát házenou na světové úrovni. Mám pocit, že potřebuju jít někam dál a interliga mi nestačí. Už ji hraji devět let, takže potřebuji změnu, proto jsem se rozhodla po letošní sezoně odejít," vysvětluje reprezentační jednička.
Jak dlouhé bylo rozhodování?
Už loni jsem uvažovala, že půjdu ven, ale rozhodl to evropský šampionát, kde se mi dařilo a dostala jsem spoustu nabídek. Už nejsem nejmladší a mohla bych si vyčítat, kdybych šanci nevzala. Navíc to byla nabídka, která se neodmítá. Není to však jen o penězích, ale i o zkušenosti. Pokud se dostaneme na mistrovství světa, tak mi to jen pomůže, budu moct jít ještě nahoru. Měla jsem pocit, že tady už se zlepšovat nemůžu. Potřebovala jsem jít dál.
Přemýšlela jste i nad jinými nabídkami?
Byly tam německé, norské kluby, ale v Métách budu mít zametenou cestičku kvůli Lence Černé, protože si jí tam dodnes velmi váží a ona mě hodně naučila. I to rozhodlo pro Méty.
Hodně jste to spolu probíraly?
Ona mi to samozřejmě pochválila. Sice to nebude nic jednoduchého, protože neumím jazyk a musím se do té doby všechno naučit. Ale Méty hrály o víkendu finále poháru EHF, to jsou zkušenosti, které bych tu nikdy nezískala.
A hrála Lenka Černá nějakou roli v přestupu?
Ne. Pouze zprostředkovala kontakt. Trenéři Mét jsou Srbové, byli v Srbsku na mistrovství Evropy, vyhlídli si mě a Lenku poprosili o kontakt a nějaké informace. Ale že by v přestupu měla prsty, to ne.
Co už o klubu víte?
Jsou nejlepší ve francouzské lize a hrají Ligu mistrů. Zahrát si ji, to by se mi tady nepovedlo.
Takže už louskáte francouzštinu?
Učím se sama, musela jsem to tajit, holky nic nevěděly do poslední chvíle. Bude to těžké, ale musím se naučit až tam. Mám měsíc na to, abych pochytila základy.
Jak vás dojalo loučení v Zoře, navíc při utkání s rodným Pískem?
Hodně mě to vzalo. Pořád jsem se snažila na to nemyslet, aby se mi před zápasem nerozklepala kolena. Na tu chvíli jsme to hodila za hlavu, ale v momentě, kdy utkání skončilo, mi to všechno došlo. Bylo to dojemné. Po holkách se mi bude strašně stýskat, protože ten poslední rok jsme udělaly obrovský kus práce, a věřím, že příští rok na tom budou ještě líp i beze mě.
V Olomouci jste strávila devět let. To je dost na to, aby nebylo snadné odejít.
Je mi to i hodně líto, protože vedení týmu je teď super, tréninky se změnily, všechny to baví a hra vypadá úplně jinak. A že jsem se loučila v zápase s Pískem, to je ještě takový bonus navíc.
Je šance, že byste se na Hanou jednou vrátila?
Rodinu i přítele mám v Písku, takže prioritně bych se vracela asi tam. Ale není všem dnům konec, může se stát cokoliv, když hrajou takhle, tak tam nebudu spokojená. (smích) Uvidíme, co bude za pár let. Do Mét jdu zatím na rok a pak se uvidí, jestli zůstanu, nebo se budu vracet.
Těšíte se na život plně profesionálního sportovce?
Bude to rozdíl nejen v tréninku, ale pro mě to možná bude jednodušší. Budu se totiž soustředit sama na sebe. Teď jsem chodila do práce, trénovala děti, na tréninku holkám pomáhala se střelbou a trénovala i brankářky. Ve Francii budu mít na starosti jen sama sebe, takže to pro mě bude možná i snazší.
Už víte, jakou pozici v Métách budete mít?
Chtějí mě jako jedničku, pokud bych měla být třetí brankářka, tak bych tam nešla. Mají v týmu dvě mladší brankářky, které odchytaly celou sezonu, protože jednička byla zraněná. Ambice mám a doufám, že to bude všechno dobré. Proti Písku to pro mě nebylo jednoduché, nastoupila jsem poprvé po operaci s kolenem. Naštěstí jsem to zvládla.
Byla jste se v klubu podívat?
Ještě ne. Teď mě čekají tři týdny s nároďákem. Až skončíme kvalifikaci na mistrovství světa s Islandem, tak se tam jedu podívat.
Zmínila jste operaci, zdravotní testy máte úspěšně za sebou?
Ne, a absolvuju je, ale až po příjezdu. V dnešní době už se testy předem moc nedělají, protože hráčky přestupují po vypršení smlouvy, až jsou volné. Není tolik peněz, aby se vykupovaly. Za mě Zora dostala peníze, aby si mohli koupit místo mě jinou brankářku.
Podařilo se vám v Olomouci vychovat nástupkyni?
Jsou tu moc šikovné holky ve starších dorostenkách, ale mají ještě čas. Pokud vydrží rok dva, mají na to, aby chytaly v interlize.
Na co budete nejvíc vzpomínat?
Vždycky se tu ke mně chovali fér, vyšli jsme si vstříc. Já jsem pro ně udělala hodně, a když jsem potřebovala, tak mi taky pomohli. Vystudovala jsem tu dvě vysoké školy, mám spoustu krásných zážitků.
