Trenér vám dal volno až do středy. Jak vypadal ten první trénink?
No, byli jsme malinko vláční... Ale na druhé straně jsme hecovali kouče, že jsme sice mistři, ale trénovat chceme. Byl fotbálek, pak jsme už do toho šli naplno a na Jičín se připravili co nejlépe.
Neměl jste přesto obavy, aby hra nebyla příliš lehkovážná a Jičín vám ty domácí oslavy trošku nepokazil?
Neměl. My jsme chtěli poděkovat všem našim fanouškům za podporu a ukázat jim, že házenou umíme. Jsem rád, že se to povedlo, ten výsledek a desetibrankový rozdíl to jenom potvrdil.
Pocházíte ze severu Moravy. Dokázal jste trochu „nakazit“ plzeňskou euforií rodiče a známé?
Moji kamarádi, co jsem s nimi hrával ještě u nás na vesnici v Krmelíně, za námi jezdili na každý zápas, který jsme hráli na Moravě. Fandili, dokonce jezdili i v plzeňských dresech. Drželi nám palce. Takže i tam máme podporu.
Do Plzně jste zamířil předloni z Frýdku. Už tehdy jste věřil, že tady zažijete takový úspěch?
Že to dotáhneme až k titulu, to jsem si představit neuměl. Ale stalo se a já teď vším tím žiju.
Aby ne, vždyť jste už nakoukl i do reprezentace. Další splněný sen?
Něco neuvěřitelného! A chci jít dál, zlepšovat se. Snažím se na sobě makat, co to jde. Radím se s Martinem Šetlíkem i Jirkou Hynkem, moc mi pomáhají.
Může se ještě zlepšovat i celý mistrovský tým?
Určitě. A pokud se ho povede ještě posílit o jednoho či dva kvalitní hráče, můžeme být v lize třeba i neporazitelní.
Zaplněná hala tleskala nejen vám, na palubovku přišli i plzeňští mistři z let 1974, 1998 a 1999. Jak jste si užili tu společnou chvíli?
Bylo to moc pěkné. Je vidět, že Plzeň je házenkářské město a nezapomíná na své legendy.
