Tituly mistrů světa, olympijské stříbro, triumfy Dukly Praha v tehdejším Poháru mistrů evropských zemí? Jak dávno se to všechno stalo... Česká házená dobře ví, že lesk někdejších úspěchů je pryč. „Vracíme se úplně na začátek. Čeká nás spousta let, abychom se dostali na minulé pozice. A mládež je jediná možná cesta,“ říká svazový šéf Radek Bendl.
Příklad házenkářů platí i pro jiné kolektivní sporty - Češi najednou s těmi nejlepšími ztrácejí kontakt. Účast na letních hrách je sama o sobě buď svátkem, či spíše ve většině případů nedostižným snem.
Pod názvem „Česká házená - Czech Handball“ se házená vrhla na „rebranding“ s neskromnými cíli: zvýšit do roku 2020 členskou základnu o 30 procent, získat generálního partnera, přitáhnout ke sportu 2 500 dětí. Její slogan nově zní: Strhující na hřišti, cenná pro život.
Ale i Bendl si moc dobře uvědomuje, že je to jen první krok z mnoha.
Při prezentaci zaznělo i následující: Začínáme od nuly. Souhlasíte?
Skoro by se to tak mohlo říct, i když je to víc obrazné než reálné. Asi bychom nezačínali od nuly, když prohrajeme o gól na Islandu (ve středeční kvalifikaci o ME), ale upřímně víme, že cesta zpátky bude dlouhá. Jsem někde na 20, 30 procentech, což je blíž k nule než ke stovce. Bavíme se o našich plánech do roku 2020 - a zároveň se koukáme i o kousek dál.
Zmínil jste, že startuje i nový olympijský cyklus. Je návrat na hry, kde tehdy ještě Československo naposledy hrálo v roce 1992, hlavní metou?
Určitě by bylo krásné, kdybychom se na hry vrátili. Zároveň říkáme, že to reálně asi nemůže být dříve než za nějaké tři olympiády – to je přesně doba potřebná k tomu, abychom jednu generaci vychovali úplně od začátku a dostali se do stavu, že bude daleko víc hráčů na trhu, že bude z čeho vybírat, že bude dostatek klubů, co pracují s mládeží a talenty. To bude skutečně odhadem trvat patnáct, dvacet let.
Další pokračování kvalifikace házenkářů o Euro 2018Po porážce 24:25 na Islandu přivítají svěřenci trenérů Jana Filipa a Daniela Kubeše v sobotu v Plzni od 14.25 Makedonii. Posledním účastníkem skupiny je Ukrajina, na turnaj do Chorvatska postoupí přímo dva nejlepší (a navrch nejlepší celek ze třetích míst napříč všemi skupinami. |
Jak pracuje s vědomím, že výsledky nepřijdou ani za rok, ani za pět let?
Pokud si to upřímně přiznáme, tak se s tím pracovat dá. Má to samozřejmě limit v uvažování, pokud víte, že máte mandát garantovaný do roku 2020; nějaké překážky na cestě dál tam přirozeně jsou. I proto, že máme v plánu organizovat konkrétní akce i po vypršení našeho mandátu. Ale doufáme, že na základě naší práce bude prodloužen a budeme to moci dotáhnout do konce.
V roce 2022 chcete spolu s Maďarskem a Slovenskem pořádat mistrovství Evropy. To by mohl být velký impulz, ne?
Myslím, že hodně. A nejen proto, že bychom tu měli významnou akci – krásným příkladem je Polsko 2016, nejúspěšnější šampionát co do počtu diváků a zájmu země jako takové. Tam probíhal obrovský souboj o města, v nichž se bude hrát, postavily se nové haly. To asi úplně nebude naše situace, ale chceme být připravení a věříme, že by se to mohlo společně s dalšími dvěma zeměmi povést. Že za šest let budeme v takovém stavu, že nám domácí mistrovství Evropy pomůže víc než dnes.
Není ale, s trochou jedovatosti, mnohem důležitější než celá změna image úspěch, především u obou národních týmů?
To by samozřejmě cestu zrychlilo a všemu pomohlo, ale zase – úspěch nepřijde z ničeho, bez základu a práce. Reálně si pojmenujme, co je úspěch. Jestli dostat se na mistrovství světa či Evropy, nebo konkrétní umístnění na těchto významných akcích. Našim cílem je se na ně dostávat, minimálně to strhává mediální pozornost. Ale zároveň víme, že na nějaké výraznější úspěchy potřebujeme delší čas.
Každý sport v Česku věří ve vyšší podporu státu a snaží se za ni bojovat. Jak je na tom v tomto směru házená?
Jsem v tom hodně zatažený a konečně se nám kromě jiných věcí povedlo dostat házenou mezi Top 5 sportů v rámci nového modelu přidělování peněz ministerstvem, kdy se jednoznačně řeklo, že těchto pět týmových sportů (dále fotbal, hokej, basketbal, volejbal) je na tom v porovnání s ostatními nejhůře a je potřeba na tom zapracovat a víc je finančně podpořit. Máme to štěstí, že jsme se mezi pětku dostali: na reprezentaci i na talentovanou mládež by mělo být přímo od státu zásadně víc prostředků. To nám moc pomůže. I uvolnit peníze z jiných titulů, abychom se mohli bavit i o podpoře ostatních složek – regionů, krajů, ostatních klubů.
Když líčíte všechny změny a cíle, necítíte se jako krizový manažer?
Tak trochu, nemám ovšem moc času o tom přemýšlet. Operativy je na množství lidí na svazu tolik, že jsme krizoví manažeři úplně všichni. Ale to bereme jako standard naší práce.
