Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Dokonalé haly Katar má. Ale házenkářské fanoušky si kupuje odjinud

Brazilský házenkář Guilherme de Toledo se prodírá katarskou obranou. | foto: Reuters

17 2015
Do tmy, která se rozhostila nad pouštní krajinou, vyrazil bombastický ohňostroj. Zahájeno a rozehráno! Světový šampionát nabídl po úvodním ceremoniálu – jenž v dějinách házenkářských turnajů nemá srovnání – souboj domácího Kataru s Brazílií, hostitelé vyhráli, není si nač stěžovat. Tedy aspoň navenek. Akci však zatím sráží nízká návštěvnost.

Hned ouvertura turnaje totiž dokázala, jaký je svět plný nezměrného bohatství i kuriozit. Hala v Lusailu nebyla plná už na zahájení a při utkání byla poloprázdná, atmosféru tužila aspoň hlučná parta mužů v katarských dresech.

Tohle však nebyli Katařané, nýbrž Španělé! Je jich celkem šedesát, patří ke klubu Ciudad Encantada aus Cuenca, pořadatelé jim za podporu Kataru zaplatili letenky, hotel i vstupenky... Německý Sport 1 citoval jednoho z nich, Samuela Ruize: „Až bude hrát ve skupině Katar proti Španělsku, bude to jistě dost komický pocit, ale budeme i tak naplno povzbuzovat domácí tým.“

Koupit se v dnešním světě dá leccos, sport není výjimkou a katarská házená už vůbec ne. Oporami kádru byli i při prvním vítězství na světovém šampionátu levoruká spojka Zarko Markovič (na hráče v poli kuriózně s číslem 1) či brankář Danijel Šarič, jenž Brazilce vysloveně vychytal. Dvojku mu dělá Goran Stojanovič a ne, nejsou rodilými, nýbrž naturalizovanými Katařany.

Příběh místní házenkářské reprezentace nabízí víc příkladů toho, jak se v místním emirátu snaží dohánět sportovní konkurenci.

Bod 1: špičkoví odborníci v čele s trenérem. Katar vede Španěl Valero Rivera, jenž na předchozím světovém šampionátu svůj národ slavně dovedl ke zlatu na domácí půdě.
Bod 2: maximální možný servis. Zatímco pro všechna národní mužstva včetně českého je největším protivníkem nedostatek času na přípravu, házenkáři z Kataru trénují de facto v klubovém modelu.

„Ano, podmínky nám to téměř umožňují. Trávíme spolu dlouhé úseky, jsme velmi sehraní,“ popisoval Rivera a nešetřil vzletnými slovy: „Stát se trenérem Kataru a pracovat pro místní svaz bylo nejlepší rozhodnutí mé kariéry.“

Když se házenkářské mistrovství světa hrálo naposledy mimo Evropu, Tunisany v roce 2005 dotlačily až do semifinále místy ostudné verdikty sudích – ale spolu s nimi euforická, divoká kulisa jejich duelů.

V Kataru se zatím neděje ani jedno. Vzhledem k dobrému losu by domácí měli projít ze skupiny, a když v ní navážou na úvodní duel s Brazilci dalšími výhrami, třeba mohou snít i o čtvrtfinále; „katarská půlka“ turnajového pavouka je výrazně lehčí.

A kdyby náhodou vyhráli, přiteče z národního bohatství mistrovská prémie 100 tisíc eur. Na hlavu! Ovšem tohle je s nejvyšší pravděpodobností nereálný sen. Zatím. Katar si musí „pronajímat“ fanoušky a naturalizovat hráče, kdo však ví, co přijde v budoucnosti?

V tomto kraji se i divoké sny nakonec mnohdy splní.







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze