„Za stavu 17:14 jsem byl v sedmém nebi a věřil tomu. Ale Rostov je tvrdý tým, neskutečně zkušený. Jeho hráčky byly někde jinde, byl to nejlepší soupeř, s nímž jsme kdy hráli,“ smekl Dušan Poloz, mostecký trenér.
Venku prohra o pět gólů, doma o dva. To není žádná ostuda.
Pro naše kočky jsou to nové poznatky, je dobře, že jsme úplně neshořeli. Rozhodly maličkosti, ale Rusky postoupily zaslouženě. Byl by to zázrak, kdybychom postoupili my, ale blížil se. Bohužel jsme se brzy probudili z toho snu.
Ale Rostov byl opravdu velký favorit. Souhlasíte?
Tento tým nedávno vyhrál o deset gólů na hřišti Dynama Volgograd, lídra jedné skupiny Ligy mistrů! Pak přijede do Mostu a má co dělat urvat výhru o dva. Jsou to zážitky. Možná lidé, kteří to úplně nesledují, tak jim to nedochází, ale tohle byl opravdu nejsilnější tým, na který jsme kdy v Evropě narazili.
V čem jsou tak silní?
Bylo vidět, že jejich obrana a fyzická připravenost byly vynikající. Jedna na jednu nám to nešlo, Rusky pokryly i střely spojek ze střední vzdálenosti. Kvalita obrany, v tom byl největší rozdíl. 20 gólů je strašně málo na domácím hřišti, propásli jsme asi dvě tři možnosti jít do trháku. Jejich tvrdá obrana a náš slabý přechod do protiútoku, to byly příčiny toho, že jsme nevyhráli.
A s Evropou se tím pádem loučíte letos docela brzy.
Dva roky po sobě jsme vždy přežili zimu v Evropě, letos ne. Tak si musíme zalézt za kamna, abychom nezmrzli, a za rok to zkusit znovu. Oslabení našeho kádru v létě bylo hodně znát, možná by to vypadalo jinak, kdyby byly všechny hráčky zdravé, nebo kdybychom všechny udrželi. Ale to není výmluva. Tým se neustále mění, buduje, hrajeme jiný systém než loni, museli jsme to trošku překopat. Holky se snaží, bojují, v lize se jim celkem daří. A co se Evropy týká, tak před nimi smekám. Byl to heroický výkon, jen škoda, že jsme neuhráli s Rostovem aspoň bod do koeficientu.
Zkusili jste už Vyzývací pohár i Pohár EHF. Nelákala by vás příště Liga mistrů?
To láká každého, ale musí přijít někdo, kdo to zaplatí. Takže o tom se teď vůbec nebavíme. Pracujeme na letošní koncepci, uhrát co nejlepší místo v interlize a dostat se do finále českého play-off. A co bude příští rok, to je daleko. Ale když se podíváte na Dominiku Zachovou či Markétu Jeřábkovou, loni hrály první ligu a teď se postaví proti nejlepšími pravému křídlu na světě. To je přece nádhera. Je jim 18 roků, jsou naše budoucnost. A já jsem strašně rád, že mají možnost rozvíjet se v takovém klubu, jako je Most.
Vítková: Asi v nás dříme nějaká síla Mostecká házenkářka Petra Vítková střílí na branku Rostova na Donu. V konfrontaci s ruským obrem Rostovem na Donu házenkářky Mostu obstály, přesto jejich kapitánka Petra Vítková po vyřazení z Poháru EHF smutnila. „Ztratily jsme vyhraný zápas,“ litovala vůdkyně po domácí porážce 20:22; Andělé přitom vedli už 17:14. „Jsem ráda, že jsme odehrály takový zápas. Brankářka Domča Müllnerová potvrdila evropskou špičku, držela nás, jak to šlo. My se druhý poločas rozstřílely, ale pak zase přišla nějaká vyloučení i nedané šance, a to nás stálo vítězství.“ Do dvojzápasu s lídrem ruské ligy Rostovem šli Andělé jako jasní outsideři, ale nakonec dokázali superfavorita pořádně potrápit. „Vybruslily jsme z toho výborně, jsem na nás strašně pyšná. Nevím, kde se ta síla v nás bere, protože v interlize proti Partyzánkám to byl otřesný výkon. A tři dny na to dokážeme hrát vyrovnaně s prvním mančaftem ruské ligy,“ nechápala Vítková. „Asi v nás dříme nějaká síla, ale chceme si to dokazovat jen proti silným soupeřům. Bohužel to ale musíme potvrdit i proti těm slabším. Je důležité i domácí v interlize potvrdit tu naši kvalitu.“ V Rostově prohra o 5 gólů, doma o dva. Po losu 3. kola Poháru EHF by takové výsledky Andělé možná brali. „Všema deseti! Ale když jsme v obou utkáních 10 minut před koncem vedly, tak mě to mrzí. Musíme to dokázat dotáhnout do konce.“ Za stavu 17:14 v sobotu Vítková už věřila ve výhru. „Už jsem byla natěšená, chyběl jen kousíček. Ale i tak zápas s Ruskami ukázal, jak strašně moc házená v Mostě za poslední tři roky rozkvetla.“ |
