Pětiměsíčnímu Filípkovi nasadila otíkovsky veliká sluchátka, aby se brekem nebouřil proti bouřlivému publiku, a pak soustředěně odehrála svůj první domácí zápas v interlize od porodu.
Most dojímá příběh usměvavé házenkářské maminky Michaely Borovské. „Užívám si to, nádhera,“ mluví o návratu, ale i o mateřství.
Česká reprezentantka přišla z Písku do týmu Černých andělů hledat házenkářské štěstí, jenže neplánovaně našla štěstí i jiné. Měřilo 51 centimetrů a vážilo 3,3 kilogramu, když se v srpnu vylouplo na svět.
V rychlém comebacku na palubovku Borovskou inspiroval i příběh běžkyně na lyžích Kateřiny Neumannové, která zimní olympiádu pozlatila až jako máma. „Zatím žádné úlevy nemám ani nechci, mateřství jde s házenou skloubit. Jestli to takhle bude pokračovat dál, bude to dobré. Naštěstí je malej hodnej,“ usmála se po víkendovém vítězství nad Porubou na svého budulínka, který právě okusoval dudlík a z uší mu pomalu sjížděla růžová sluchátka.
Stará se o něj celé družstvo. I další blízcí. „Bála jsem se toho, ale všichni pomáhají. Celá hala,“ vypráví blondýnka a svítí jí oči. „Zaúkolovávám spoluhráčky, než se vysprchuji v šatně. Každý se hlásí, že by rád hlídal. Mám to dobré!“ Ze začátku měla trochu výčitky.
„V prosinci, když jsem se rozehrávala za béčko, Filípek v hledišti brečel a já to slyšela. Teď se snažím to nevnímat,“ koncentruje se Borovská na výkon. „Ale myslela jsem si, že beze mě nevydrží ani trénink, jenže on zrovna není mamánek. Zvládáme to bez potíží.“
Co platí o Filípkovi, platí i o její formě. Roste. „Z prvního zápasu před mosteckým publikem jsem byla nervózní. Vždyť je to skoro rok, co jsem nestála na hřišti. Ale bylo to, jako bych na něm hrála ve středu. Diváci byli skvělí!“ Jedním z nich byl i její malý Filípek.
