V hledišti jí v tu chvíli aplaudovala i maminka Katarína Lamrichová-Beňušková. "Hodně mě těší, že jsme pohár získaly obě," svěřila se olympionička z Moskvy 1980.
Tohle jablko spadlo rovnou pod strom. Beňuškové dosáhly na trofej coby kapitánky, obě z pozice střední spojky a ve finále potkaly kluby ze stejné destinace. Most válčil se Samoborem, předměstím Záhřebu, Iskra Patizánske v roce 1980 v Poháru vítězů pohárů s Lokomotivou Záhřeb.
"My to měly těžší, hrály jsme 21:19 doma i venku. Rozhodly až sedmičky, navíc na půdě soupeře, o to vzácnější to bylo." Matka s dcerou se prý nehecovaly. "Ale rodina očekávala, že ji alespoň trochu napodobím,“ říká Beňušková hráčka.
Beňušková-trenérka mládeže tvrdí: "Říkaly jsme si, že když to vyjde, bude to pěkné. Ale ne, že musí, to svazuje ruce."
Na dceru, která se házenou živila ve Francii, je pyšná. "Chorvatky na ni hrály osobku, musely. Vždyť Petra je takový stroj, dirigent," líčí maminka. "Získat v jednom roce interligový a český titul plus Challenge Cup je ohromný úspěch!"
Mladší z Beňuškových se smála: "A já říkala, že když uděláme triple, ukončím kariéru. Ale jen v legraci!"
