Nevracel se do neznámého prostředí, v nejlepším házenkářském klubu planety už působil. Jenže je to pořádná doba: když norský gólman Steinar Ege chytal za německý Kiel poprvé, psala se léta 1999 až 2002. Tehdy patřil k nejlepším ve svém oboru, sbíral úspěchy v klubech i za národní tým.
Nyní, v březnu 2015, byl Steinar Ege nejprve na sportovní penzi. Jenže pak jeho kariéra nečekaným způsobem ožila.
„Nad nabídkou jsem nemusel dlouho přemýšlet. Komu se v mém věku podaří zachytat si před deseti tisíci diváky v házenou poblázněném městě?“ ptal se řečnicky Ege. Díky letitému přátelství s manažerem Kielu Stormem byl ochoten pomoci v situaci, kdy se zranil Švéd Palicka. Byl ochoten zase trénovat, přispět svými radami a čekat na případných pár minut za odměnu.
Jenže věci nabraly mnohem rychlejší a nečekanější spád.
Před víkendovým bundesligovým duelem Kielu onemocněla současná jednička, Švéd Sjöstrand. Takže žádný záskok: Ege se převlékl do brankářského a chytal.
Norský házenkářský brankář Steinar Ege se ke sportu vrátil po tříleté pauze.
Jeho velký comeback v bundeslize, nejuznávanější házenkářské lize planety, trval 19 minut, Ege si připsal čtyři úspěšné zákroky. I on přispěl k pohodlnému vítězství Jíchova týmu při skóre 36:22.
Házenkářský brankář je specifická sportovní role. Vyžaduje nejen fyzickou zdatnost, ale hlavně ochotu nastavovat své tělo do dráhy prudce letícího míče.
„Hlava je extrémně důležitá. Určitá zažranost, touha být nejlepší. A v tom byl Ege vždycky v uvozovkách prvotřídní blázen,“ oceňuje bývalý skvělý gólman Michal Barda. „Pokud člověk zůstane relativně fit, nemusí být návrat do branky ani po třech letech zase takový problém. Gólmani musejí být trochu magoři, musí je bavit vyhrávat souboje jeden na jednoho proti střelcům.“
Proto jsou v případech hráčů typu Egeho, jenž se evidentně i po kariéře udržuje ve velmi dobré kondici, návraty možné.
„V házenkářské brance je výborné, že se spousta věcí dá kompenzovat. Já byl třeba nejpomalejší gólman na světě - a dokud jsem to na sebe neřekl, nikdo to nevěděl,“ usměje se Barda, mimo jiné vítěz Poháru mistrů evropských zemí s Duklou v roce 1984. „Každý si najde svůj styl, který odpovídá jeho fyzickým možnostem. Klíčová je hlava a ochota svůj styl převést do praxe.“
Na 42letého Egeho mohou čekat ještě velké věci. Jednak bude - jak sám zmínil - nastupovat v téměř věčně vyprodané hale THW Kiel. Může oslavit německý titul. Může naskočit do Ligy mistrů, v níž „Zebry“ z Kielu čeká čtvrtfinále.
A co víc: může ukázat, že věk je jenom číslo.
„Zažranost je strašně důležitá,“ říká Barda a pomáhá si příkladem Francouze Thierryho Omeyera - tomu je 38 let, přesto jej na lednovém mistrovství světa v Kataru vyhlásili nejlepším hráčem turnaje: „Titi určitě není tak rychlý jako před patnácti lety, ale vítězná mysl mu zůstala.“
