Krk mu zdobí pořádný šrám - vzpomínka na první házenkářský trénink po téměř dvouapůlměsíční pauze. Po operaci kotníku, která nejlepšího českého házenkáře připravila o velkou část podzimní sezony, se Filip Jícha vrací.
„Byl bych fit už na tenhle víkend, ale s doktorem a atletickým trenérem jsme se domluvili, že mi nechají ještě týden navíc,“ popisuje s úsměvem, který jej nyní neopouští: „Jsem šťastný, jak se noha po operaci zotavovala.“
Osobností měsíce ledna v novém kalendáři skupiny Sport Invest je házenkář Filip Jícha.
Jícha se na skok vrátil do vlasti, v Praze se představil jako jeden ze sportovců v novém kalendáři skupiny Sport Invest, která jej zastupuje. A mluvil o comebacku, blížícím se mistrovství světa i o skandálech, které dusí světovou házenou.
Váš návrat na palubovky finišuje. Je ještě něco, co vás limituje?
Jen moje házenkářská hlava, která mi říká: Co tam vlastně dělám? Hřiště je teď strašně velké, všichni mi přijdou hrozně silní a rychlí. To je ale subjektivní pocit sportovce, který tři měsíce nehraje a chce se do toho dostat zpátky. Navíc je to dané mojí povahou - chtěl bych všechno nejrychleji a hned.
Váš klub z Kielu je nyní ve skvělé formě. Bude těžké vrátit se do sestavy?
Cesta do ní bude trnitá jako vždycky, v Kielu jsem od začátku obklopený nejlepšími hráči světa. Zraněním jsem byl handikepovaný a když jsem se rozhodl jít na operaci, plamínek vůdce týmu ve mně uhasínal. Teď je zpátky. Cítím sílu. Chci sám sobě ukázat, že mě házená baví a dokážu držet krok s nejlepšími. V Kielu je takové vytížení - i psychické - každodenním chlebem.
Dostáváte se do zátěže podle představ?
Je to trošku náročnější, ale na druhou stranu mě uklidnil náš trenér. Když mě viděl, samozřejmě se smál. A pak říkal: Tohle je normální, všechno bude O. K. A dodal, že se mnou počítá a drží mi místo v sestavě, což mě trochu uklidnilo.
Nároďák? Byl jsem pesimistaKvůli zranění Jícha nemohl hrát úvodní dva duely kvalifikace o Euro, tým však sledoval podrobně: „Ve Francii bychom asi nevyhráli, ani kdybychom měli nejsilnější generaci házenkářů za 30 let. Pro náš mladý tým to však byly ohromné zkušenosti. Zápas s Makedonií mě moc překvapil. Před ním jsem říkal: Nepřeju vám to, ale tohle utkání nebude vypadat dobře. Pak jsem se cítil jako pesimistický expert, co říká, jak je to všude hrozné. Kluci mě nadchli a ukázali mi, že ne vše musí být černé. Remíza nám dává odvahu do dalších bojů o šampionát.“ |
16. ledna začíná v Kataru mistrovství světa. Budete fit na sto procent?
Zdravotně budu v pořádku, herní manko je nedohnatelné - byl by to takový malý sportovní zázrak. Budu se snažit o to, čemu se často u amatérských hráčů říká „falešná forma“. Na to budu asi hrát. Házenou jsem nezapomněl, ale na dynamiku a skloubení mě a ostatních bude potřeba ještě pár hodin na hřišti. Budu se o to intenzivně snažit. Abych byl v Kataru takovou pomocí, jakou ode mě očekávají ostatní - a jakou zároveň čekám i já sám od sebe.
V Kielu jste vy, Islanďan, Švédové a Němci - tedy zástupci týmů, kterých se dotkly aktuální skandály kolem MS. Probíráte to mezi sebou?
V kabině to neřešíme vůbec, ale v celém Německu se šampionát naopak řeší hodně. Je to dost senzitivní událost pro celou světovou házenou. Ukazuje se, že moc a rozhodnutí jedinců převažují nad zdravým sportovním úsilím, které vydává obrovské množství hráčů a funkcionářů. Já osobně jsem přivítal Německo na mistrovství světa, ale ne takovým způsobem, jakým se tam dostalo. Jak byla degradovaná Austrálie.
Ano, právě místo ní Mezinárodní házenkářská federace IHF dosadila Němce. Mluví se o tom, že bez Němců akce přijde o sledovanost.
Pokud by měli být Němci účastníkem všech turnajů, jako u jednoho z nejsilnějších trhů pro házenkáře s tím nemám problém. Milion hráčů, to je obrovská moc a síla. Ale to, jak se všechno seběhlo, je v celé zemi velmi silné téma. Němci to řeší, na největších veřejnoprávních televizích mají být odvysílané další reportáže o tom, jak to všechno bylo. Už se do toho dostává investigativní novinařina. Rozhodně to na můj sport nevrhá dobré světlo.
Češi mají po rozhodnutích IHF ve skupině nově silný Island, což vzbudilo protesty. Jak podle vás nyní vypadají české ambice?
Samozřejmě že v momentální konstelaci takové „evropské“ skupiny by byl úžasným úspěchem postup do nadstavbové fáze. Když jsme v červnu otočili v baráži se Srby osmibrankové manko, cítili jsme se jako nejsilnější tým; už se jen samotná účast na mistrovství světa byla naší medailí. Čím se turnaj blíží, chtěli bychom víc. Ale realisticky řečeno se tam pojedeme porvat o každý bodík. Přál bych si zůstat trochu déle v teple v Kataru, než běhat v lednu v Kielu.
Do Kataru vás jako další motivace ženou i osobní vazby, že?
Hrozně rád bych se tam podíval zpátky, za posledních deset let jsem v Kataru byl už několikrát. Šlo o mou první štaci v zahraničí: bylo mi dvacet, rodiče daleko - prošel jsem si tím hozením do vody, po kterém musíte plavat. Vzpomínek mám plno a dávají mi motivaci vrátit se tam s českým nároďákem.
