Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jícha váhá, zda skončit s reprezentací: Odhodlání mám, chuti už méně

Filip Jícha dává jednu v českých branek v barážové odvetě o MS se Srby. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

15 2014
Přiznával, že pořád tak trochu nevěří, co se stalo. "Ještě jsem tu informaci nevstřebal," říkal kapitán házenkářů Filip Jícha několik hodin poté, co tým senzačně po osmi letech čekání dovedl k postupu na mistrovství světa. Jenže zda si s reprezentací na turnaji v Kataru příští rok nejlepší český hráč zahraje, není vůbec jisté. Rozhodnutí od Jíchy padne v létě.

Po zápase strávil hodiny na dopingové zkoušce, byl vyčerpaný. Jícha už týdny netrénuje kvůli zraněnému kotníku, přesto přispěl k výhře 33:21 nad Srbskem. Barážová senzace je dokonána, Češi postoupili na mistrovství světa.

Kam řadí úspěch v reprezentační dráze? "To zvládnu možná za týden. Ale cítím, že je to podobné, jako bychom si na krk pověsili zlaté medaile," řekl Jícha. Před novináře se dostal v sobotu večer; poté, co byl znovu vyhlášen nejlepším českým házenkářem. Pak mluvil o reprezentační budoucnosti, která je zatím nejasná.

Jak si užíváte nečekaného postupu?
Tenhle den je sám o sobě jedním z nejkrásnějších, začíná mi dovolená po sezoně, která byla určitě nejintenzivnější v mojí kariéře. Užívám si radost, sílu momentu, jsem na tým hrozně pyšný. Dojde mi to až v průběhu dní. Porazit Srby v posledním zápase sezony a postoupit na mistrovství světa, to je něco speciálního.

Co cítíte dál?
Je to pro mě velké zadostiučinění, v podstatě jsme zase dokázali zlým jazykům na půl roku jejich zlé ohlasy oddálit. Vůči mé osobě o to víc.

Koho tím máte na mysli?
Zná to každý sportovec, který se dostal na nějakou hladinu. S tím, jak vám lidi fandí, se přirozeně najde řada těch, co vám úměrně přeje pravý opak. Je to zcela normální, citlivějšího člověka to však dokáže zabolet. Vzít mu vítr z plachet. Nejsem v tomhle výjimkou.

Patří to k důvodům, proč váháte o další reprezentační kariéře?
Když vás plno lidí pochopí špatně a ještě se vám to vrátí jako bumerang, řeknete si: Má to vůbec cenu? Má to smysl? Zda není nejjednodušší se sebrat a odejít. S větrnými mlýny by se mělo bojovat, ale zraje to. Odhodlání je tady. To chuť mizí, přichází, mizí... Až jednou zmizí úplně, sednu si s trenéry a pokusím se jim to vysvětlit. A budu od nich potřebovat, aby to respektovali.

O reprezentaci se každý rok rozhodujete v létě, po sezoně. Čekal bych, že po postupu na mistrovství světa budou letos tyto úvahy jednoduché.
Vůbec to nebude jednodušší, spíš o to horší. Ono je to velmi složité. Noví trenéři Dan Kubeš a Honza Filip by si přáli, abych pokračoval. Odhodlání mám, chuť je čím dál těžší hledat. Nechám si všechno uzrát. Až se rozhodnu, jako první budu komunikovat intenzivně s nimi, jaké jsou moje úhly pohledu a potřeby. Pokusíme se nastavit interní pravidla, aby moje konání případně mělo přínos, smysl.

Kdy chcete mít jasno? První velkou akcí je podzimní kvalifikace o Euro 2016, ale hraje se až na konci října, času máte tedy relativně dost.
Teď je nejhezčí chvíle sezony, první den dovolené. Zatím se o tom nebudeme bavit, ale sedneme si včas, v létě. I s lidmi, co u nás dělají házenou. Abych věděl, jakým směrem se chtějí ubírat. Zda moje přítomnost je důležitá, nebo méně.

Filip Jícha pálí v utkání proti Srbsku.
Tomáš Babák ve výskoku, Filip Jícha se na pivotu pere se srbskou obranou.

Filip Jícha při střelbě i při práci na pivotu v úspěšném barážovém souboji Česka proti Srbsku.

Co všechno se vám ohledně rozhodování honí hlavou?
Vždycky je zajímavé, jaké trenéři dokáží hráči nabízet metody, aby ho zlákali. Alfred Gislason mi v Kielu nabídl, že pokud nebudu jezdit na nároďák, budu mít v tom čase volno. To jsou dva měsíce za rok! Člověk začne přemýšlet jinak, jestli má skončit 28. prosince a dostat dva a půl týdne, kdy se dá úplně do pořádku. Pak jsi úplně fit. Na Velikonoce další týden... Nezastírám, že to je lákavé.

O tom, že nejste u rodiny podle vašich přání, mluvíte po každé sezoně.
To je další věc - moje dcera doma pláče, že jsem často pryč. Tyhle věci si musím já sám rozebrat v hlavě. Odhodláni je tady, s omlazeným týmem jsme postoupili na MS. K tomu, že se chuť čas od času vytrácí, ani není žádný velký, pádný důvod. Spíš takové snoubení stovek malých věcí, kdy si říkám: Dávám české házené tolik, co je potřeba? Člověk má otevřené oči a uši a vidí, že někteří to cítí jinak.

Můžete v tom být konkrétní?
Není o čem být konkrétní. Každý to asi zná i ve svém osobním životě. Každý zraje a uzrává k rozhodnutí. Před třemi lety bych si vůbec nedokázal představit, že jednou nebudu hrát házenou, ale čas pomalinku zraje. Logická konsekvence bude prvně uzavřít kapitolu na úrovni reprezentace. Ale nechávám to otevřené.

Jícha o nových trenérech Česka:

"Dan Kubeš i Honza Filip mají obrovské know-how, vědí, jak se evropská házená hraje. Bude důležité, jak oba zvládnou, že před chvílí byli s hráči na jedné lodi - a teď nejsou. Pokud bych měl aspoň příští rok nadále působit u nároďáku, mám já k oběma obrovský respekt a nebudu mít vůbec žádný problém udělat to, co mi řeknou."

Co za drobné věci máte na mysli? Co vám vadí?
Ve své podstatě to není nic konkrétního. Spojené malinké součástečky. Když pak na hřišti člověk leží na zemi v hale a užívá si těch deset, dvacet sekund fantastické euforie, má smysl s tím bojovat. Když prohrává, je to těžší a těžší. Vidíte něco a říkáte: Pojďte to změnit, pojďte o tom diskutovat.

Otázkou je, zda lze přenášet to, na co jste zvyklý z jednoho z nejlepších klubů planety, do národního týmu. Či spíš v jaké míře to je možné.
Kamarádi o mně říkají, že jsem maximalista a perfekcionista. Že pokud není po mém, tak to nejde. Ale já to vysvětluju: Když já vidím, že ty věci dokážou být úspěšné, dokážou fungovat. Pak si říkám: Možná jsem floutek a drzoun, co si myslí, že má pořád pravdu. Ale pak se vracím do Kielu a říkám si - nejsem, je to ok.

Zkuste to vysvětlit, prosím.
Je to taková paralela k dění na hřišti. Tam musíte být maximalista, perfekcionista, jinak je v moderní házené těžké dát gól. Nedáte z deseti útoků osm, ale dva. To je náš největší problém. My se potřebujeme dostat na úroveň, že dáme z deseti útoků gólů třeba šest - ale dáme je, protože víme, jak.

Takže o diskuze o "drobnostech", jež však podle vás vedou k úspěchu?
Jenže když na to dojde, jsem první, co řekne, že o tom diskutovat nechci. Cítím, že by se věci měly dělat jistým směrem. To je můj obrovský problém, na kterém bych měl pracovat. Bije se to ve mně. Nároďák mi z takových důvodů bere ohromně moc energie. V klubu je tohle přirozené, můžete zůstat svůj. Kdyby to nebylo ani tam, už bych asi házenou dávno nehrál. To bych asi už nevydržel.

Co naopak hovoří pro setrvání v reprezentaci? Může se vám pod novými trenéry třeba nějak ulevit od tlaku, který na vás v týmu je?
Rozhodně ano. Abych byl korektní: trenér Lipták ukázal obrovský charakter, když mi dal volnost a řekl, že by byl blázen, kdyby nevyužil zkušenosti, co jsem dokázal nabrat. Trenérům Hudečkovi a Haberovi, co s námi postoupili na Euro a teď na mistrovství světa, patří velký dík za to, že zabudovali mladé hráče. I to kvituju.

Ale zpět k tomu, jak vnímáte budoucí dvojici Jan Filip, Daniel Kubeš.
Čistě hypoteticky - pokud bych měl působit dál, bude určitě obrovské plus, že bych se vrátil k roli, jakou mám v Kielu. Být pravou rukou trenéra, když potřebuje řešit různé sportovní situace. Na to bych se určitě těšil. To je další bod, který připisuje plus, abych to nevzdal a nacházel chuť dál.

Je další plusem, že se MS hraje v Kataru, k němuž máte osobní vztah?
Katar je moje citlivá, srdeční záležitost. Tam jsem odstartoval svou ne sportovní, ale životní kariéru. První epochu, kdy jsem to musel zvládnout od mamky a od taťky a první noci se tam neobešly bez slziček. Ty mě na další životní cestě posílily, vzpomínám velmi rád. Navíc je tam teplo - lepší být tam a ne to strávit s trenérem v Kielu na běžeckém oválu za počasí minut pět, lehký déšť a sněžení.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze