Jednou z jeho profesí je televizní komentátor, tak jej nechme popsat muže s číslem 76: „Určitě zkušený hráč, co má přehled na hřišti a je schopný reagovat na změny stylu, tempa. Ale také výrazně zaostává ve fyzických předpokladech, v rychlosti. Na rovinu: Už tam není od střílení gólů, ale jen na určitý úsek. Ten ani nemusí přijít. Pak působí jako mentální a psychická podpora.“
Takto tedy Daniel Čurda, bývalý házenkářský reprezentant, hodnotí sám sebe.
Číslo na dresu značí ročník narození, už je mu 40 let. V Dukle je sportovním ředitelem, pro Nova Sport komentuje zápasy bundesligy, nejlepší soutěže světa, do toho má své zaměstnání. A nyní je zase aktivním hráčem. A zase střílí góly!
Při velké marodce Dukly kývl, že pomůže. Dosavadní vrchol je zřejmý: když tradiční klub doma porazil belgického soka KV Sasja a slavil postup do semifinále Vyzývacího poháru, přispěl čtyřicátník Čurda šesti trefami.
„Hraní přišlo už jen čistě náhodou. Ale nebudeme si nic nalhávat: každého, kdo někdy hrál, pak znovu dostane možnost, zkusí to a ono to jde, něco podobného nakopne,“ říká o evropském úspěchu.
Kariéru kvůli operacím kolen končil už v roce 2007. Vrátil se ještě dvakrát (2008, 2011), mezitím nastupoval ve 2. lize, ale ani to už následně neplatilo. „Poslední tři roky jsem hrál jen na mistrovství Evropy veteránů,“ usmál se. „Ale tuto sezonu jsme založili B-tým, tak jsem ve středočeské regionální lize stihl všech šest podzimních duelů. Určitě mi to pomohlo. Jinak jsem totiž vůbec netrénoval.“
Od ledna zátěž navýšil na jeden až dva tréninky týdně; Dukle ze soupisky ubývali hráči a chyběli hlavně ti levorucí. Čurda proto rozjel pendlování mezi funkcemi.
Daniel Čurda se ve 40 letech vrátil na hřiště. Foto: Ladislav Adámek/hcduklapraha.cz
„Je to velice náročné, nejtěžší je pro mě časový harmonogram. Skloubit práci, co mě živí, komentování, jednání s hráči v roli sportovního ředitele Dukly... Mám plán na měsíc dopředu a už v něm není moc možností změn,“ říká.
Házená pro něj stále má speciální kouzlo. „Komentování i hraní mě nabíjí. Ani jedno z toho není práce - ani role sportovního ředitele, byť za ni mám nějakou odměnu. Dává mi to energii, co mi pomáhá zvládnout vše ostatní.“
Tím, jak sám sebe popsal v úvodu, dává najevo, že na palubovkách netouží hledat elixír mládí; je si vědom svých limitů. Nesnaží se najednou být jako bundesligové hvězdy, jejichž výkony poutavě komentuje. „Na tréninku je vždycky čas přemýšlet. Pokud je situace, v níž můžu míč jednou získat a čtyřikrát ne, v žádném případě do toho nejdu. Už je to pro mě zbytečné. Nejsem tam od toho, abych získal míč, ale abych si nic neudělal,“ usměje se.
Podobně se snažil fungovat i v extralize: „Vyhledávám situace, kdy vím, že mám šanci. Nepouštím se do něčeho, co bych neměl dopředu nalajnované.“ Ovšem vždycky jsou tu výjimky, nyní Evropa. Dukla v ní - byť „jen“ ve Vyzývacím poháru, tedy soutěži číslo 3 - postupem do semifinále navázala na slavné dějiny.
„Atmosféra v hale a možnost úspěchu byly tak velké, že jsem byl rozhodnutý udělat všechno, co jsem mohl. Věděl jsem, že radši umřu, než nepostoupit,“ řekl.
A úspěch umí ocenit. „Pokud bych mohl srovnávat, tak teoretická výhra v poháru by byla bez debat nejvíc. Titul u nás je krásný, ale mezinárodní úroveň... Byť jde až o třetí pohár, stavěl bych to výš, řada týmů je v něm kvalitativně opravdu jinde. Už postup do semifinále má pro mě cenu minimálně extraligového finále.“
Duklu dál čeká boj na dvou úrovních. Ten o české medaile začíná v půlce dubna, na konci měsíce pak přijde semifinálový dvojzápas s portugalskou Bragou.
„Mám všechno jasně položené tak, že nejsem hráč do základní sestavy, že budu krýt záda klukům a když jim to nepůjde, přichází prostor pro mě,“ říká Čurda, jenž se těší na skoro třítýdenní pauzu, v níž ho čeká regenerace, posilovna, trénink.
I pak by totiž u všeho měl být ve své nejnovější roli: na hřišti. „Trenéři i hráči stojí o to, abych v týmu dál byl,“ těší jej. Jak by také po postupovém duelu nestáli...
