Rodiče Havlátovi si naplánovali cestu do Ottawy za synem tak, aby ho mohli vzít s sebou domů. Počítali, že klub Senators jejich Martina po pár zápasech pošle zpátky do Třince, aby ještě trochu dospěl. Jenže devatenáctiletý útočník se tu vypracoval na málem nepostradatelného, dává góly, chodí na přesilovky i do oslabení. Alespoň jednou týdně o něm v tamních novinách napíšou článek, mezi nováčky NHL nemá konkurenci, takže táta s mámou odletěli sami. Havlát junior dýchá pro hokej, okouzlený komfortními halami a slavnými soupeři, prožívá fantastické období. V kabině sedí vedle známého Rusa Jašina, koupil si Ford Explorer a pomalu se ohlíží po nějakém domku. Na ledě nechal zapomenout na švédského rutinéra Daniela Alfredssona, jehož dokonale nahradil ve třetím útoku. Do početní převahy bývá nasazován s krajany Radkem Bonkem a Václavem Prospalem. Aby zmenšil svůj handicap, spočívající v nižší hmotnosti, poctivě přibírá. "Za měsíc a půl má o šest kilo víc, žere jako kyselina sírová," hlásí otec Miloslav. "Taky je tam sakramentsky trápí s posilováním. Když se vrátí z utkání venku, odvezou je ještě rovnou na stadion, aby hodinu šlapali na rotopedu." Zatím se Martin Havlát stravuje po restauracích. Pakliže v kanadském hlavní městě zůstane natrvalo, možná mu přijede vyvařovat maminka. S rodiči udržuje čilý kontakt telefonicky i elektronickou poštou. Než vyrazil za moře, koupil jim počítač. V zápasech NHL udivuje výbušným zrychlením, šikovností a trpělivostí, na jeho věk neobvyklou. Jak prohlásil jeho spoluhráč Jason York, připomíná svou rozvahou a chytrostí sedmadvacetiletého mazáka. Mezi znalci se množí srovnání s Hossou a Burem. Nebojí se fyzického kontaktu, ale zároveň se inteligentně vyhne předem prohraným bitvám s protivníkem o dvacet kilo těžším. Sám váží sedmaosmdesát. Chvála se na něj nesype jen za útočné dovednosti. Dokáže rovněž dobře přečíst a vyřešit defenzivní situace, svou hbitost báječně prodá v oslabení. Usměvavý a přátelský kluk je každému sympatický, drží na něj kouč Martin i manažer Johnston. Poměrně slušně ovládá angličtinu, bez potíží komunikuje s médii. Zpočátku bydlel u Mariána Hossy. S ním a Radkem Bonkem v Ottawě nejvíc kamarádí. Energii stále čerpá z počátečního elánu, do každého střídání vletí naplno. Až ho Havlát starší, sám bývalý vrcholový hokejista, musí trochu krotit: "Najdi si chvilku na vydechnutí, maximální nasazení potřebuješ v klíčových momentech, šetři silami." Ale ohromný český talent o odpočinku nechce slyšet: "Táto, já prostě musím." Tady by mu mohlo hrozit nebezpečí, neboť sezona se táhne devět měsíců. Mladé tělo se totiž snadno "zataví". Krize přijde na každého. Zpočátku hrával skromnou roli ve čtvrté řadě, po zranění Alfredssona povýšil do třetí, kde nastupuje s Prospalem a Kanaďanem Robem Zamunerem. Rodičovskou návštěvu přivítal a dojal gólem hned při druhém střídání. "Člověku proběhne hlavou celý ten film ze vzpomínek," vyprávěl Miloslav Havlát roztomilým brněnským nářečím. "Najednou jsem nevěděl, jestli mám békat, nebo se smát. Kdybych to neviděl na vlastní oč i, tak bych tomu nevěřil." Havlátův návrat do české extraligy není stále úplně vyloučený. Manažer Johnston oznámil, že tuhle otázku bude posuzovat podle momentálního stavu. Dokonce existuje jistá možnost, že by Havlát posílil českou juniorskou reprezentaci na mistrovství světa. Takovou hvězdu by trenéři Holík s Rulíkem bezpochyby brali.
"Ani jsem nedoufal, že se Martin dostane tak daleko. Pak ho vidíte v nádherné hale pro dvacet tisíc lidí a on dá gól hned z druhého útoku."
Miloslav Havlát o synovi
"Ani jsem nedoufal, že se Martin dostane tak daleko. Pak ho vidíte v nádherné hale pro dvacet tisíc lidí a on dá gól hned z druhého útoku."
Miloslav Havlát o synovi
