Během léta přesídlila do Hradce Králové a s ním v obou ligových duelech odcházela na konci se sklopenou hlavou. Už se pomalu začíná šuškat o tom, že pod košem je bez zraněními sužované Evy Horákové utopená.
"Ale já věřím, že až se nám klíčové hráčky vrátí, všechno se to otočí," hledá pozitiva na trýznivé situaci týmu zkušená sedmadvacetiletá reprezentantka.
Jak ta derby na druhé straně barikády snášíte?
Beru to vážně jako každý jiný zápas, vůbec se ho nesnažím vnímat jako derby.
Připomněly vám, dnes už vaše protihráčky z Trutnova, minulost v Kaře a ta medailová léta?
Myslím, že rozhodně ne. Pozdravíme se tak, jako s každými dalšími holkami z basketu, kde se známe. Jinak opravdu nic víc.
Ten závěr druhého letošního derby byl znovu vypjatý. Připomínalo to duel prvního kola, jen obráceně, že?
Byla to škoda, prohrávali jsme o patnáct bodů a nějakým způsobem jsme se nakonec na Trutnov dotáhly. Chyběla nám jen trocha štěstí.
Chybí Horáková se Steffanovou, tudíž jste okolo sebe měla spoustu o mnoho mladších spoluhráček. Pomáhala jste jim psychicky, když se zápas nevyvíjel dobře?
Cíleně určitě ne, ale je dobré jim pomoci, nahecovat je, povzbudit je, abychom se šly ještě poprat o výsledek. Hlavně nesvěšovat hlavy.
Co na ně působí? Zvýšit hlas, nebo klidná rozprava?
Je to individuální, každá vyžadujeme jiný přístup.
Jak se vám vlastně pracuje s tak mladým kolektivem?
Je to úplně něco jiného než to bývalo v Trutnově, specifické, ale pokud bych se nad tím zamýšlela, nevyšlo by z toho nic dobrého. Nezáleží ale na tom, jestli jsme mladší, nebo starší. Jsme tým!
Zvykáte si na to ještě?
Ani ne a člověk si to na hřišti nemůže připouštět. Na hřišti je pět lidí a tyhle holky nejsou v soutěži první rok. Už jsou otrkané, navíc přechod do žen už není tak drastický, jak tomu bývalo kdysi.
Co tím myslíte?
Dříve bývaly v klubech mnohem starší hráčky a věkové rozdíly se prohlubovaly. Teď už je soutěž hodně omlazená. Třeba za mého působení v Trutnově byla u týmu Erika Dobrovičová, dělilo nás deset let. V současnosti je v týmu jedna hráčka starší a zbytek týmu je potom na to navázaný.
V Hradci už patříte do kategorie zkušených hráček také. Co těm novickám předáváte?
Jestli si ty holky něco ode mě vezmou, je to jen na nich. Ale sama od sebe asi ne.
Navíc začínají sílit hlasy, že pod koš nedostáváte tolik míčů, které byste potřebovala. Je to způsobené právě i absencí opor?
Pravda je, že souhra s těmi zkušenějšími hráčkami je znát, ale musíme hrát s tím, co máme, a přizpůsobit se stylu hry. Potom na tom stavět.
Neprojevilo se to i v derby, že vás spoluhráčky tolik nezásobují míči do zóny?
Nebylo jich tam tolik, ale když tam byl, udělal se faul. Oni tu obranu měli stavěnou tím způsobem, že se zatáhli na spodní část hřiště a střílelo se z perimetru. Rvát balon za každou cenu do zóny není dobré.
Evu Horákovou byste v situaci Hradce vedle sebe potřebovala.
Určitě, a co se týče rotace hráček, tam by se to výrazně projevilo také.
Těšíte se, až se vrátí?
Kdo by se netěšil. Nejde jen o mně, ale od ní pak přibudou také body. Skóre se pak rozloží i na víc hráček.
Před sezonou jste prorokovala, že soutěž bude hodně vyrovnaná, jenže Hradec hraje dole.
Za tím si stojím, ale přišla zranění. Ta ke sportu patří. To jsem nemohla před sezonou vědět.
Určitě jste si ale nepředstavovala, že budete předposlední.
Nejde říct, že to přímo mrzí, ale jsou to smolné zápasy, které člověka nepotěší, když prohrává třeba jako s Pardubicemi. To na psychice také nepřidá.
V Trutnově jste byla zvyklá na medaile a tady to na ně zatím nevypadá.
Jak jsem řekla, chybí Horáková a Steffanová. Soutěž ještě není u konce a já věřím, že se s tím popereme a posuneme se v tabulce výš.
Vy věříte, že se týmový projev opravdu natolik zlepší?
Já v to doufám. Smolné chvíle jsme si snad už vybrali a po Novém roce vezmeme ty zápasy za úplně jiný konec.
