Před dvojicí Dukla Praha, Karviná má k dobru bod. "O titul hrát můžeme, ale nemyslím si, že jsme hlavním favoritem," uvedl zkušený slovenský kouč Hargaš, který v Gumárnách Zubří působí třetím rokem.
Jsme na konci roku 2006. Na jaře jste vybojovali stříbrné medaile, podzim jste zakončili na prvním místě v tabulce, k tomu jste přidali postup do 3. kola evropského Poháru EHF. Vydařenější rok zuberský klub mohl zažít jen stěží. Souhlasíte?
Navázali jsme na první dva roky. Když jsem do Zubří přišel, hrálo se o záchranu. Chtěli jsme se proto probojovat do play-off, což se nám podařilo. Byli jsme čtvrtí. V dalším roce jsme se chtěli dostat do boje o titul, což se nám rovněž podařilo. Letos by klub chtěl titul získat. Podzim byl vydařený, ale ne všechno nás opravňuje k tomu, abychom ho vybojovali.
Takže podle vás mužstvo nemá na to, aby extraligu vyhrálo?
Při určité konstelaci samozřejmě o titul hrát můžeme. Ale myslím si, že na to nemáme. Play-off není jednoduché. Silné a stabilizované kádry mají dvě družstva - Dukla a Karviná. Ostatní týmy jako my, Lovosice, Jičín a Hranice umí z času na čas nad někým vyhrát, dokáží udělat velký výsledek, ale nedokáží je dělat pravidelně. Je to vidět na nás. Umíme porazit Duklu nebo Karvinou, ale úplně hladce dokážeme prohrát v Lovosicích nebo Jičíně. To znamená, že klub není tak odolný, aby se dokázal prosazovat pravidelně v každém zápase. Ostatně bylo by zvláštní, abychom byli nejsilnější, protože každý rok dáváme do mužstva řadu mladých hráčů. Není myslitelné, aby se tak rychle adaptovali a dokázali pravidelně vyhrávat s kádrově silnějšími mužstvy.
V čem tedy spočívá vaše výhoda, že jste se na podzim proti nim dokázali prosadit?
Prosazujeme se díky atypickému stylu a systému hry. Uznáváme jinou filozofii hry než ostatní mužstva, která se přiklonila k Evropě a hrají klasickou obranu 0-6 a klasickou kombinační házenou postavenou na vysokých spojkách. My takové typy hráčů nemáme, museli jsme proto zvolit atypický systém. Systém 2-4 jsem vyvíjel už kdysi dávno ve Zlíně, pak jsem ho používal v Karviné, abychom mohli bojovat s nejlepšími evropskými družstvy, což se nám dařilo. Pokud na tento systém máte vhodné typy hráčů, umíte pokazit kombinační a pravidelnou útočnou hru i špičkovým mužstvům. Je to atypický styl hry, se kterým se ne každý dokáže vypořádat. To je naše největší síla. Nemluvě o tom, že máme dva hráče, okolo kterých se točí organizace hry. V obranné fázi je to Titkov, v útočné Spuchlák. Dovolím si tvrdit, že z českých mužstev máme nejlepší organizaci hry vzadu i vepředu. Máme tedy určité parametry na to, abychom byli nejlepší, ale stát se nejlepším by znamenalo neprodat nejlepší hráče. Jenže odchody zároveň přispěly k tomu, že vůbec můžeme bojovat o titul a hrát evropskou soutěž. Například kdybychom měli Řezníčka, Plška a Mičkala, kteří odešli v posledních letech, tak titul určitě získáme. Ale dneska bych si to nedovolil říct, protože zpoza devítky střílíme góly jen ojedinělě. Tyto pravidelné góly nám chybí.
Ale kdy jinde než letos vybojovat titul? Karviná už zdaleka není tak suverénní jako v posledních letech, takže zlato by nemuselo být pro některého z jejich tradičních soupeřů nedosažitelné.
Ano, to je výhoda. Nakonec do toho můžeme jít tak, že nejsme favorit, ale zkusíme to. Naší výhodou jsou brankáři. V české lize je to alfa a omega. Kdo nemá vynikajícího gólmana nebo dva tři talentované jako my, nemůže být úspěšný. Luňák byl velká osobnost, kolem kterého se to točilo. Vedle něho vyrostli dva mladí a talentovaní hráči Krupa a Malina. Díky nim máme post brankáře obsazený silněji než Karviná nebo Dukla. V tom je naše velká výhoda, z toho můžeme těžit.
Nezkusíte se pro rozhodující fázi sezony posílit?
To už není ani přání. Naučil jsem se rozumět způsobu výchovy hráčů v Zubří. Vynikající mládežnická základna slouží na to, aby mohla existovat mužská házená. Sponzoři dávají finance do mužské a hlavně do mládežnické házené. Tam je strašná síla. Všichni se těšíme, že vychováváme hráče, o které je zájem v zahraničních ligách a které dokážeme velmi slušně prodat. Nebráníme jim v rozletu, ale chceme vychovat další. Jen mám někdy trošku obavy, že to chceme strašně rychle. Do áčka jsme letos vzali šest hráčů, kteří přecházeli z mladšího dorostu. Posílit nás tedy mohou jen mladíci z naší základny. Vůbec nemáme ambice ani ekonomickou sílu na to, abychom koupili hotového hráče. A ani bych se nedivil, kdyby někteří hráči v zimní přestávce zamířili do zahraničí. Zájem je například o Opálku a další.
Už jste naznačil, že vaší hlavní devízou je netypický herní styl. Stojí vydařený podzim i na dalších základech?
Jistě. V klubu všichni pochopili, že je nevyhnutelné, aby si družstvo nehrálo na českém písečku, ale aby se ukázalo v evropském poháru. Dostali jsme se do třetího kola Poháru EHF, což je jeden z historických úspěchů zuberské házené. Ale podstatné je něco jiného. Hráči získali sebevědomí a jistotu, že umí hrát i se silnými kluby, z toho těžili v průměrné extralize. Byl to nejzákladnější krok k tomu, že jsme v podzimní části extraligy byli tak úspěšní.
K vydařenému podzimu vám pomohla střelecká potence. V řadě zápasů jste nastříleli více než 30 branek, což se divákům líbí. Jejich podpora vás musít těšit...
Máme průměrný výsledek 31:24, v každém zápase jsme hráli 60 útoků. Tato čísla sama o sobě mluví o tom, že hra je atraktivní. Když jsem v Zubří nastupoval, řekli jsme si, že chceme, aby hra byla atrativní, abychom dávali hodně golů a aby se lidé v Zubří znovu naučili chodit na házenou. Halu jsme dokonce několikrát vyprodali, což je fantastické. Jen mě mrzí, že naším stylem se občas nedokážeme prosadit venku. Doma nás fyzicky nezbije nikdo. Ale venku na nás platí tvrdost, agresivita až brutalita. Jak na to narazíme, skončíme na 22 gólech, což je samozřejmě špatně.
V Zubří házená opět prožívá boom, ovšem v celorepublikovém měřítku je to spíše popelka, která za ostatními míčovými sporty ztrácí. V čem vidíte příčinu?
Házená má nejméně peněz a je nejméně průhledná. A také chybí konkurence. Kdybychom jako před pár lety hráli s Prešovem, Povážskou Bystricí, Košicemi nebo ŠKP Bratislava, byla by to podstatně silnější konfrontace než zápasy s posledními čtyřmi družstvy naší ligy. Ztratila se konkurenceschopnost, kterou například basketbal zabezpečuje přílivem hráčů ze zahraničí. Tam je velká hráčská kvalita. Na ni se potom nalepí lidé i sponzoři. To v házené chybí. Pouštíme hráče někdy až pod cenou nebo za směšné ceny do zahraničí a potom nemáme za co nakupovat hráče, kteří by naši ligu oživili. Karviné, Zubří i dalším klubům by pomohlo, kdyby měly kvalitní legionáře.
Může rozvoji házené pomoci případný úspěch reprezentace na lednovém mistrovství světa v Německu?
To je strašně složité. S reprezentací jsem dělal, takže vím, že tam rozhoduje hodně faktorů. Zraní se vám jeden dva hráči a všechno je jinak. Ale česká legionářská házená je strašně silná. Pokud bude mužstvo kompletní, může být úspěšné. Ale musíme si položit otázku, co pokládat za úspěch. Já si myslím, že už postup ze skupiny jím bude. Zase to otočím na Zubří. Jsme úspěšní proto, že se nedíváme na soutěž jako na celek, ale vždy na nejbližší zápas. Tak asi bude hrát i reprezentace.
Musí se soustředit na každý zápas a co z toho vyjde, to je maximum.
Po nabitém podzimu máte konečně chvilku času a můžete zvolnit. Jak prožíváte vánoční svátky?
Rozešli jsme se před týdnem, po porážce v Jičíně jsme byli všichni nešťastní a zlomení. Ale za pár dnů už jsem byl zase zpátky v Zubří, řešili jsme ohromné množství problémů. Ale hráčům jsme tentokrát nechali úplné volno. Manželka mi řekla, že si nepamatuje, že bych byl přes Vánoce doma. Vždycky jsme totiž jezdili na turnaje do zahraničí. Ale měli jsme tak těžký podzim, že hráči si skutečně zaslouží trošku větší volno. S přípravou znovu začneme 2. ledna.
Jaké máte přání pro rok 2007?
Nejvíc bych si přál, abychom s manželkou bydleli a žili spolu a ne aby ona byla v Trnavě a já v Zubří nebo předtím v Karviné. Ale momentálně to tak vůbec nevypadá. (smích)
