Mohl to být den jak vystřižený z cyklistické pohádky. Pouť karavany Tour z Rotterdamu do Bruselu lemovaly miliony diváků. Jenže byl to i den protkaný karamboly.
"Bláznivá etapa. Nikdy jsem neviděl u trati tolik diváků, ani tolik pádů," bilancoval ho Simon Gerrans, jezdec týmu Sky. Adam Hansen z týmu Columbia dopadl nejhůře. "Uviděl jsem cosi na silnici a mé kolo šlo k zemi. Další jezdci se mi snažili vyhnout, ale všem se to nepodařilo," popisoval dění na 40. kilometru.
BENELUX A KARAMBOLYHromadné pády při dalších Grand Tour na území Beneluxu v posledních 11 měsících Září 2009, 4. etapa Vuelty, poslední na nizozemském území. Na mokrém kruhovém objezdu nezvládl smyk jeden z jezdců stáje Xacobeo Galicia, čímž strhl do hromadného pádu nevídaný počet 60 dalších cyklistů! Američan Horner, tehdy kapitán Astany, si zlomil zápěstí. "Vletěl jsem obličejem přímo do asfaltu," popisoval. Chorvat Kiserlovski z Fuji-Servetta si zlomil klíční kost. Favorizovaný Španěl Mosquera nemohl pohnout kotníkem, do cíle ho dotlačili kolegové. Kazachu Vinokurovovi šil lékař tržnou ránu na pravé noze. A lídr závodu Cancellara vyprávěl: "Pořádně jsem si namlátil." Na zemi se ocitl také Roman Kreuziger. "Ani jsem nebrzdil. To nemělo význam. Jel jsem kolem 15. místa a věděl jsem hned, že lehnu." Reportér serveru Daily Peloton později psal: "Recepce hotelu Holiday Inn připomínala válečnou zónu, když sem krvácející a rozmlácení jezdci vcházeli, aby se osprchovali a převlékli před přeletem do Španělska." Květen 2010, 2. a 3. etapa Gira, které startovalo z Amsterodamu. Jeden hromadný pád za druhým. "Už ani nepočítám, kolik jich je," říkal Sean Yates, ředitel stáje Sky. Američan Vandevelde z Garminu si zlomil klíční kost, desítky cyklistů se zle potloukly. Hned dvakrát padl Brit Wiggins. Mistr světa Cadel Evans tehdy po 2. etapě říkal: "Nebezpečnější etapu jsem nezažil." Po té třetí ztratil kvůli pádu růžový dres lídra. "Přitom jsem jel nesmírně obezřetně. Jenže pak vjedu do zatáčky a přede mnou se válí na asfaltu celý tým Sky. Zalehl jsem také. A další napadali na mně." |
Zlomil si klíční kost, přesto se sebezapřením etapu dokončil, ještě pracoval pro tým! Pak vzdal. Na 55. kilometru z davu diváků vběhl n trať pes a přivodil pád kvarteta ostřílených borců včetně Ivana Bassa.
Mark Renshaw, spurtér stáje Columbia, později na portál Twitter psal: "Holanďané a Belgičané, díky za to, jak moc vás přišlo. Ale ty psy nechte, prosím, příště doma."
Opravdový masakr však nastal teprve v samém závěru etapy. Viník? Podobně jako na závodě Kolem Švýcarska mnozí svalovali vinu na Marka Cavendishe, etapového krále loňské Tour. Byť on sám říkal: "Nevím, co se stalo."
Zpomalený záběr mu napoví. Dva a půl kilometru před cílem se ulice stáčela ostře doprava. Brit v zatáčce ztratil rovnováhu. Nebo snad zapomněl itinerář? Najednou jakoby do zatáčky najížděl rovně. Srazil Itala Lorenzetta z Lampre, za nimi šli k zemi Španěl Freire i Hunt z Cérvela.
Nervozita v pelotonu dosáhla kritických mezí. A byla tu další zatáčka, 800 metrů před cílem, zavádějící pole do cílové rovinky. K zemi se odporoučel muž ve žlutém trikotu Fabian Cancellara a solu s ním zhruba 30 cyklistů včetně Contadora. "Neměl jsem čas brzdit," tvrdil Španěl. "Padl jsem přes jezdce, kteří už leželi na zemi."
Ani to nebylo vše. Už se zdálo, že o etapový primát si to rozdají Američan Farrar s Norem Hushovdem a Italem Petacchim, když 300 metrů před cílem Francouz Mondory z AG2R zezadu najel na kolo Farrara a srazil ho. Další kolektivní pád následoval. "Prostě mě zazadu sestřelil," posteskl si hlavní postižený. Očekávaný hromadný spurt pelotonu se rázem proměnil ve finiš 30 "přeživších".
Tour pokračovala v trendu, který nastolily už Vuelta a Giro. Za posledních 11 měsíců startovaly v Beneluxu všechny tři cyklistické Grand Tours. Každý z těchto startů však bolel. Každý z nich přinesl hrozivě vyhlížející pády. Platí tedy: Nic nového pod sluncem.
Důvody? Stále stejné. Silný přímořský vítr, nevypočitatelné počasí, úzké silnice, četné nerovnosti, ostré zatáčky a především nervozita v pelotonu, panující na úvod každé Grand Tours. A ano, navrch tentokrát i zaběhlý pes. Ovšem ani tento případ nebyl na Tour novinkou, před 3 lety skolil jiný pes i pozdějšího dopingového hříšníka Patricka Sinkewitze.
Už při letošním Giru padající sprinter Farrar na téma Grand Tours v Nizozemsku podotkl: "Je tu na silnicích spousta přebytečných věcí. Když k tomu připočtete nervozitu prvních etap, pády jsou logické. Nic s tím nenaděláte." Po včerejším belgickém karambolu jen pokrčil rameny: "To je cyklistika. Dneska jsem už ani nemohl pořádně došlapat do cíle. Ale zítra budu zase v pořádku."
Mnozí cyklisté evidovali a "lízali si" rány. Contador, jemuž pomohl dojet do cíle kolega Vinokurov, měl sice odřené kolego, ale usmíval se: "Nic, co by nespravila trocha ledu." Levi Leipheimer uvedl: "Bolí mě zápěstí, ale nemělo by jít o nic vážného." Zle potlučený Oscar Freire sliboval: "Budu O.K." Stejně tak Ivan Basso či Fabian Cancellara.
Cyklisté jsou tvrdé nátury. "Pro diváky to byl krásný a pro nás náročný den," řekl Cancellara. "Ale co s tím můžeme dělat? To je Tour. Svět pro to žije a my závodíme."
Alessandro Petacchi, nejrychlejší ve spurtu, slavil v Bruselu podivné vítězství. Vrátil se na Tour po šestileté absenci a i v 36 letech tu dokázal vyhrál etapu. Přesto všichni hovořili víc o masakru těsně před cílem než o jeho triumfu.
Navíc tu byl ještě faktor kdyby... Kdyby všechna sprinterská esa spurtovala, jak by asi Petacchi dopadl?
Na kdyby se však sport nehraje. "Mé vítězství nebylo neočekávané," ujišťoval Ital. "Předvedl jsem výborný spurt. Ani Cavendish by mě dnes možná nedokázal porazit."
