Čiší z ní energie. "A to už jsem měsíc nespala! Zásadně totiž usínám ve vaně, pak se přesunu do postele. Je to taková léčba vodou, díky které se cítím moc dobře a nic mě nebolí. Doporučuju!" dodá jedním dechem.
Jako by léty neztratila ani špetku elegance, díky které jí v šedesátých letech ležel svět u nohou. Na olympijských hrách v Tokiu 1964 získala tři zlaté medaile. O čtyři roky později rozzářila hry v Mexiku ziskem čtyř zlatých medailí i svatbou se stříbrným mílařem z Tokia Josefem Odložilem, které v místní katedrále přihlíželo sto tisíc nadšených Mexičanů.
Věra Čáslavská a její zlaté olympijské medaile - tři z Tokia 1964 a čtyři z Mexika 1968
Uctívaná plavovlasá bohyně byla symbolem jedné gymnastické éry i mimořádného osobního postoje a boje proti režimu. Ač jedna z nejzářivějších hvězd světového sportu, v bývalém Československu se druhá nejvlivnější žena planety roku 1968 po Jacqueline Kennedyové ocitla v nemilosti režimu.
Jelikož podepsala manifest Dva tisíce slov, byla čtyřnásobná mistryně světa po návratu z Mexika perzekvována a léta nesměla ani trénovat. Na výsluní se vrátila po roce 1989, kdy působila v roli poradkyně prezidenta Václava Havla, vedla Český olympijský výbor a byla členkou Mezinárodního olympijského výboru.
Momenty Věry Čáslavské1964 - na OH v Tokiu získala tři zlaté medaile |
Ale znovu přišel pád, v roce 1993 se syn Martin dostal na diskotéce do potyčky s otcem, který později na následky zranění zemřel. Rodinná tragédie někdejší gymnastickou hvězdu zdrtila. Dlouho žila v ústraní, léta se vyhýbala veřejnosti.
"Byla jsme na tom špatně, byla jsem hodně, hodně... Prostě na dně. Ale stal se zázrak. Už jsem nevěřila, že se někdy vrátím mezi kamarády," přiznává. Úsměv jí na pár vteřin zmizí a v očích se zalesknou slzy. Po letech životních peripetií konečně cítí vzácnou vyrovnanost.
"Cítím se opravdu dobře. Nemůžu říkat spokojeně. Jakmile to řeknu, něco se přihodí. Radši nechválím. Ale jsem spokojená, nezávislá na velkých rozhodnutích, pod žádným tlakem. Šťastné období," vykládá.
Před lety na ni padl splín. Zahnat jej chtěla originálně. Byla bych ráda, kdybys natočila mé rekviem, zavolala známé dokumentaristce Olze Sommerové. I hudbu měla připravenou. "Už jsem se viděla, že vyletím komínem, tak jsem chtěla udělat nějaká opatření. Měla jsem to bezvadně nachystané," říká.
Původní myšlenka se jí trochu vymkla z rukou, Sommerová o ní natočila film s názvem "Věra 68". Čáslavská se naoko zlobí: "To rekviem pořád nemám!"
Pohled do minulosti v ní příliš emocí nevyvolal. "Já nad sebou radši nebrečím," mávne rukou a znovu se rozesměje. "Ale na novinářské projekci pár lidí vzlykalo, pár se smálo."
Podobné reakce možná vyvolá i její biografie s názvem "Věra Čáslavská - Život na Olympu". Pavel Kosatík si rychle získal její důvěru. "Absolutně jsem se mu otevřela. Nic jsem neskrývala. Ta knížka je o pravdě," vypráví Věra Čáslavská. "A o naději. I když člověk klesne hodně hluboko, má se snažit."
Jí přinesla snaha a píle v tréninku celkem 140 medailí z nejrůznějších závodů, sedm z nich má zlatý olympijský lesk. Dostala samurajský meč i nejvyšší státní vyznamenání - Řád vycházejícího slunce od japonského císaře.
Před lety po ní byla pojmenována malá planeta. Její podobizna z dílny Oldřicha Kulhánka se objevila na poštovní dopisnici. "Povedlo se mu to, vypadám moc hezky, poeticky. A naštěstí jsem tam mladá," znovu se rozesměje Věra Čáslavská. Čerstvě sedmdesátiletá.
