Až Nuno Gomes jednou skončí s fotbalem, mohl by se stát hercem. Má dětskou tvář, do níž se každá dívka zahledí, a svými dlouhými umáčenými vlasy, jež si při zápase pořád začesává za uši, připomíná hudební hvězdu. Teď ale populární Portugalec střílí góly a říká: "Doufám, že nám pomůžou do finále." Právě on, muž indiánského zjevu, zaťal dvě rány Turkům a vyřadil je ze čtvrtfinále. Maestro Luis Figo mu precizně nahrával. Ti dva se stali hrdiny sobotního podvečera. Druhý gól byla hračka, vždyť Gomes střílel do prázdné branky. Ale při prvním dokázal svůj kumšt: míč letěl ve výšce něco málo přes metr, portugalský útočník se k němu sklonil a trknul do něj bokem hlavy. Parádní trefa k tyči. Rozběhl se a políbil prstýnek na levé ruce, jeho známý rituál. "Dneska jsem měl svůj den. Tři, možná i čtyři góly jsem mohl dát. Ale nevadí, nechám si je pro příště," vzkázal nejmladší hráč v portugalském týmu. Pátého července mu bude čtyřiadvacet. Chtěl by slavit nejen narozeniny, ale i evropský titul. "Můžeme dokázat, co se Portugalcům ještě nepodařilo. Jsme silní jako nikdy." Právě Gomes tu sílu ještě zvýrazňuje. Na Euru se mu daří, konečně se prosazuje. Dlouho se načekal. Před šampionátem hrál třináctkrát za národní mužstvo, ovšem nedal jediný gól. Tohle nikdo nechápal. Všude se psalo: v Benfice Lisabon se trefí skoro každý zápas, a proč ne tady? Potom přišla jeho velká chvíle proti Anglii. Mužstvo prohrávalo 0:2, ale vrhlo se na soupeře a nakonec ho porazilo. Právě Gomesův gól rozhodl. "Cítil jsem obrovský tlak kolem sebe a věděl jsem, že jedině gól mě může vysvobodit," vzpomíná Gomes, vášnivý milovník rockové skupiny U2. Tohle není jeho jediná záliba. Ačkoliv na to možná nevypadá, Gomes si libuje ve filozofických úvahách a románech. Čte hodně knih, jeho oblíbeným autorem je Jose Saramago, první spisovatel v portugalském jazyce, který dostal Nobelovu cenu za literaturu. Gomes, rodák z Amarante, malé vesničky mezi Portem a Lisabonem, je nesmírně vzdělaný. Zajímá ho umění i technika. Poslední dobou se například rozhodl, že si vytvoří vlastní internetovou stránku. Teď ale nemá moc času, musí ho věnovat fotbalu. Je to přirozený talent, ladně vede míč a dokáže i výborně hlavičkovat, byť se 181 centimetry není žádný čahoun. "Portugalský fotbal má hodně techniků a ofenzivních hráčů, ale chybí nám klasický střední útočník. Jednou bych se jím chtěl stát, rozhodovat velké zápasy," přeje si. Třeba z něj opravdu bude nový Fernando Gomes, slavný portugalský kanonýr z osmdesátých let, po němž si převzal jméno.
26. června 2000
