"Ale góly se dávají i odzadu," nemrzí ji. A ještě něco bude jiné. Na mistrovství, které začíná už zítra ve Švýcarsku, jede kapitánka reprezentace s vědomím, že bude velmi pravděpodobně její poslední.
I proto je touha po první medaili ze světového šampionátu větší?
To ne. Není to o mně, já to vnímám tak, že medaile je záležitost celého ženského florbalu v Česku. On strašně moc potřebuje, abychom ten úspěch udělaly, aby malé holčičky, které s ním začínají, motivovalo se do reprezentace dostat, a aby věděly, že to české ženy dokážou. Chceme je motivovat, aby měly touhu být součástí těch úspěchů. A když se to nepovede mně, tak se to hold povede někomu jinému.
Magdalena KotíkováNarodila se 23. prosince 1979, je dcerou bývalého hokejového brankáře Jaromíra Šindela. Nyní ji čeká šesté MS, v reprezentaci je kapitánkou a odehrála za ní 80 zápasů. V extralize hraje za mistrovský Herbadent a Česko zastupuje i v hráčské komisi Mezinárodní florbalové federace. |
Ale jako kapitánka máte zodpovědnost za to, jestli to tým dokáže.
Zodpovědnost máme každá za svůj výkon, abychom se za něj nemusely stydět. Já kapitánství nikdy nebrala jako velkou zodpovědnost, spíš jen sleduji, aby tým byl v pořádku, aby komunikoval. Minulý týden jsme měly pětidenní soustředění, na kterém jsme se prostřednictvím různých her snažily navzájem víc poznat a dostalo to tvář, o kterou jsme stály. Vytvořily jsme tým.
Může být výhodou, že vás je tu hned osm z jednoho klubu, který navíc vedou i trenérky reprezentace? Třeba při souhře?
Neberu to jako výhodu, ale je dobře, že se trenérky snaží poskládat lajny tak, jak jsme na sebe zvyklé. Když se podíváte na světový florbal, a je jedno, jestli půjde o ženy či muže, pak nejlepší hráče dělá výjimečnými právě souhra. Hrají spolu spoustu let, vědí, jakou má kdo reakci. A trenérky daly na souhru důraz, což je pro nás dobře. Navíc jsme dobře namixované, každá z nás hraje něco jiného, což je pro soupeře méně čitelné. Ale cíl je jasný, medaile, a byť to není úkol lehký, tak my za ním musíme jít a dokázat to.
A pak se s reprezentací tedy rozloučíte?
Vím, že po skončení této sezony se už nebudu moct věnovat florbalu na maximální úrovni. A já jsem mu vždycky chtěla dát maximum, protože jinak to nemá cenu hrát. Pak se budu chtít věnovat i dalším věcem, i když teď si jen představuji, jak vypnu a pustím florbal z hlavy.
Je pro vás asi těžké skloubit i florbal se zaměstnáním, že? Pracujete jako Country Sales Manager v ČSA, což je časově náročná pozice.
Mám za sebou šílený podzim, kdy těch florbalových akcí bylo opravdu hodně. Ale vždycky si člověk musí uvědomit, co je schopen zvládnout a já vím, že je přede mnou už jen to mistrovství světa. Ano, práce je náročná, ale dostala jsem možnost jít na jinou pozici, která mě baví, takže musím něco skousnout. Ale někdy je to hektické, třeba dnes od rána řešíme situaci s piloty (rozhovor vznikal ve čtvrtek, kdy piloti začali s protesty).
Vždycky jste hrávala v útoku, teď se na šampionátu přesunete do obrany. Bude to velká změna?
Florbal na mezinárodní úrovni je mnohem rychlejší a je potřeba, aby vzadu byly hráčky, které tvoří hru. Ta se v lize odehrává úplně v jiné části hřiště, ale tady budu týmu pomáhat s rozehrávkou, umím snad zvládat obtížné situace. Na beku se mi v repre hraje dobře, protože je člověk hodně na balonku, což já potřebuji. A góly se dávají i odtud.
