Spousta lidí automaticky upravuje dráhu puttu, odstraní ležící předměty jako listí, jehličí. A přitom jakoby nic upraví i ta drobná poranění od spiků.
Ne všichni vědí a ne všichni ctí, že těsně kolem jamky by se nemělo šlapat. Tam je to při patování nejcitlivější, tam už se míček kutálí pomalu a každá malá nerovnost ho může vychýlit. Ale stopy spiků se kolem jamky vyskytují běžně.
Jamku citelně poškodí i neopatrná manipulace s tyčí. Při delších puttech ji někdy hráči drží šikmo k sobě a opřou ji o okraj jamky. Ten se může zploštit, stát se neostrým, a pak samozřejmě už nefunguje jak má, míče po něm mohou sklouznout.
Míček poblíž jamky sice není v dráze puttu, ale na takovém místě by ležet neměl.
Zvedání míčků překážejících spoluhráči v patování je ošemetné. Kdy míček překáží? Když je v přímé linii, nebo kousek od ní, nebo i mimo. Ale překáží opticky, ruší? Hráči se ptávají: "Vadím ti?" Samozřejmě se často dozvědí, že nevadí, ale už sám ten dotaz není úplně v pořádku. Lepší je tiše označit polohu a míček zvednout.
Stává se, že nedbalejší hráč nechá míč na greenu ležet, ten patující se dobře netrefí a dojde k ťukanci. To jsou dvě trestné – hádejte, pro koho? Samozřejmě pro toho, kdo tam míč nechal ležet.
Při označování polohy míčku a jeho zvedání se taky děje všelicos. Sebrat míček jedním pohybem spolu s položením mince je technika vyžadující nácvik a zručnost. Normálně se hráči zvedajícímu míček nikdo pod ruce nedívá. Výsledkem je zisk několika centimetrů, o něž je mince podstrčena pod balon.
Manipulace s markovátkem bývá v rukou "šikulů" skoro iluzionistickým prvkem.
Dalších pár čísel dokáže leckdo přidat tak, že položí míč zas o kousek dál, ne těsně před minci. To žádnou techniku nepotřebuje, jen trochu drzosti.
Je-li míček ležící na greenu posunut míčem, který byl zahrán z jeho okolí, není to trestné, ale pak je zajímavé pozorovat, o jaký kousek blíž jamce si hráč položí ten původní míček, který byl odražen. Blíž si ho dá leckdo, dál nikdo.
Dalšími prohřešky jsou stání v dráze puttu, v linii prodloužení puttu za jamku i směrem za hráče. V periferním zorném poli nemá být zkrátka ani spoluhráč, ani nikdo jiný.
Škola golfové korektnosti: vypíchnutí důlku po balonu v poloze tak daleko od jamky, jak jen je to možné.
Partner z flightu nemá stát v blízkosti dráhy patu taky proto, aby nebyl zvýhodněn tím, že přečte dráhu pro sebe.
A teď to hlavní. To, co každý ví hned od prvních kroků na hřišti, ale občas na to "zapomene" – opravování pitchmarků čili důlků po dopadu míče.
