Neúmyslné varianty mají na svědomí hlavně začátečníci. Stoupnou si hned vedle spoluhráče nebo do linie, kde je hráč zachytí periferním viděním. Bez zábran promluví - na toho, kdo se chystá odpálit či patovat, nebo na někoho jiného.
Mluvení spoluhráčů při odpalu je velice nepříjemné. Zatnout zuby a pokračovat, nebo rutinu přerušit a začít znova? Znova - to se lehko řekne. Když golfista přeruší úder, naštve se nebo začnete přemýšlet, jestli to ostatní nebudou považovat za přehnanou citlivost, často úder pokazí.
Když si řekne, že bude pokračovat, tak to taky není ono.
Šeptání je taktéž velice nepříjemné. Někomu nevadí, jiným to připadá horší než mluvení nahlas, protože automaticky začnou natahovat uši a koncentrace je pryč.
Často se lze setkat s hlučným flightem na vedlejší jamce. Jeho členové sami sobě při úderech nehlučí, ale po ráně ji komentují a oslavují výkřiky.
Specifickým rušením jsou nadávky. Někteří golfisté považují právo nadávat si po své ráně za nezadatelné právo. Jiní na svou omluvu řeknou, že se musí dostat ze stresu. Oba ale často otráví náladu ostatním.
Další nešvar: míč je ještě ve vzduchu, ale hráč už komentuje, co udělal za chyby. Dává najevo, že je lepší, než jak to zahrál. Zapomíná, že ostatní hráče jeho rány nezajímají, nezajímají je ani chyby, kterých se dopustil, a nepotřebují k nim slyšet komentář.
Na obranu takových "řečníků" je třeba uvést, že po ráně se vykecá skoro každý. Těžko se toho zbavit, až po letech to většinou přejde nebo aspoň omezí.
Taky pochvala může rušit a naštvat. Stává se to dobrým hráčům, které pochválí hráč horší. Z pohledu toho horšího šlo o dobrý úder, ale ten lepší hráč mohl mít ještě vyšší cíle a není spokojen. Pak pochvala může vypadat i trochu jako výsměch.
Ďábelské rušení je dotaz "kolik ran vlastně mám?". Hlava chtě nechtě začne počítat rány druhého.
Další sortou rušení jsou zvuky, jaké vydává výstroj či výzbroj, nebo i sám hráč, někdy i úmyslně. V okamžiku soustředění před úderem každý slyší jako sova a vyrušit ho dokáže cokoliv. Zašustění papíru od svačiny, kýchnutí, smrkání, prudší vražení hole do bagu. To vše patří k běžným a určitě nevítaným rušivým projevům.