Větší hřiště mívají velká parkoviště, často hlídaná. Na prvních místech těchto parkovišť jsou stání vyhrazená pro prezidenta klubu, mistra a mistryni, případně pro další bafuňáře. Následují místa pro partnery a sponzory, pak pro členy klubu. Připočtěme příjezdové komunikace, které nejsou určeny k parkování.
Tam všude nemá hráčův vůz co pohledávat. Ale pohledává – ono je to blíž.
Správce či hlídač parkoviště zná ty situace. Od zablokování vstupu do auta jinými auty přes obsah popelníku vysypaný při odjezdu, aby se nepoznalo, kdo to byl, až k nehezkému zvyku vyklepat trávu ze spiků hned za autem. Další hromádky trávy, případně i bláta vznikají při otírání koleček vozíku po hře.
Pak je tu oblečení. Hlavně nováčkovi chvíli trvá, než se opravdu vyladí a přijme místní zvyky. Ze začátku se je pokouší obelstít, rozšířit či jinak upravit dle svého. A jsou subtilnější prohřešky než džíny do hry, tam už je snad jasno.
Kdysi se říkalo, že golfové oblečení je "odpolední vycházkové oblečení bez kravaty". To je z dobových zdrojů. Jak se s tím slučují ty všelijaké kapsáče a kalhoty s našitými záplatami?
Už pár let v tuzemsku pánové nedocházejí na hřiště v trenýrkách. Ale bývalo to ještě nedávno vidět. Sportovní trička z jiných sportů, patřičně vybledlá a sepraná, už také rychle mizí, ale límeček či stojáček stále tu a tam chybějí.
U dam je to horší. Mají zakázáno nosit trička s úzkými ramínky a jejich šortky či sukně by měly být decentní. Ale v těch vedrech... Dámy se chovají v oblékání uvolněněji než pánové a je jim to velkoryse tolerováno, zvlášť u mladších ročníků.
A na závěr ještě odstavec o "nezdravičích". V některých klubech vytáhli proti nezdravičům do boje a různými osvětovými způsoby působí na hráče, aby neopomíjeli pozdravit se třeba i s neznámým kolegou a třeba už na tom parkovišti. Výsledek osvěty je neprůkazný, ale snad nějaký je.
(Příště: na recepci.)
