Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Golf a já: Nadbytek času Andreje Halady

O tohle jde na golfu především: potkat tam pár zajímavých lidí, třeba z nižší sociální vrstvy, a dobře si s nimi popovídat. | foto: Profimedia.cz

30 2010
Golf jsem začal hrát před sedmi lety, ale velmi rychle jsem o něm také začal psát. Nedokážu si dnes už ani představit, že bych golf "jen" hrál. Bylo by mi to málo. Psaní o golfovém dění u nás i v cizině, o hráčích a turnajích, vlastních golfových zážitcích, mi připadá stejně zajímavé, jako když odpaluji míček.

Objevil jsem tím nový kontinent. Hned na začátku jsem také pochopil, co je jeden z největších půvabů golfu: můžete hrát na různých hřištích. A čím víc jich poznáte, tím lépe. V dnešní době mobility moc nerozumím klubové hře pouze na domácím hřišti, to by mě nudilo.

Vypsat se

Proto jsem si vytkl za cíl, že si zahraju na všech hřištích v České republice. Během tří let se mi to povedlo. Bylo jich tenkrát něco pod sedmdesát, napsal jsem o nich i knížku Golf křížem krážem po Česku.

Využíval jsem samozřejmě faktu, že jsem o hřištích psal do různých tiskovin, na weby. To člověku otevírá dveře. Dneska jsem hlavně rád, že jsem poznal hřiště všech typů: domácké devítky, hřiště v nejzapadlejších koutech, ale i ty nejlepší české rezorty.

Samozřejmě jsem tam potkával úplně jiné hráče. Na levných hřištích mi byli lidé většinou sympatičtější a dodnes se na nich cítím lépe. To je problém, který mám s golfem v Česku od začátku. Nejsem a asi nikdy nebudu schopen akceptovat určité náfukovství, které je u nás na golfu k vidění.

Autor golfových reportáží a sloupků Andrej Halada.Na konci roku oslovil magazín golf.idnes.cz několik svých dvorních autorů, aby sepsali text na volné téma "Golf a já". Až do konce roku 2010 se čtenáři budou moci seznámit - povětšinou fejetonovou formou - s jejich pocity, názory a dojmy. Zároveň pak konfrontují svůj náhled na věc s autorským vkladem publicisty. Andrej Halada pracoval v týdenících Mladý svět a Reflex, působil jako moderátor a scenárista na televizi Public. Hraje golf od roku 2004, od roku 2005 píše každý týden golfové sloupky, které se objevují na serverech www.navzduchu.cz a www.golf.cz. Pro golf.idnes.cz reportážně představoval česká hřiště.

Golf bohužel zatím nehrají příslušníci všech vrstev, je v něm docela dost lidí úspěšných, zbohatlých, individualisticky zaměřených. A ti si s sebou na hřiště přinášejí vzorce svého životního a pracovního jednání. Občas se chovají přehlíživě, mají pocit, že vše se bude řídit podle nich. I z toho pak plynou věci, jako je nesprávné chování na hřišti, vulgarita a arogance.

Golfová móda - ilustrační.

Ale chápu, proč tomu tak je. Český golf je ve věku rozjíveného puberťáka, a každý puberťák dělá ramena. Vždyť i celá česká společnost je taková! V cizích zemích s dlouhou golfovou tradicí je golf taky přehlídkou nejrůznějších snobských pozlátek, ale vedle toho tu už existuje početná masa "obyčejných". Snad jednou, tak za dvacet a více let, přijde i u nás.

Vyblbnout se

Samotná golfová hra mě baví proto, že je to skutečně hra, dobrá zábava. Mým sportem číslo 1 byla a stále zůstává cyklistika, respektive jízda na kole krajinou. Tady člověk zažívá pocity naprosté volnosti, pozná obrovské množství nových míst i věcí. Putování na kole úžasně rozšiřuje obzory.

Golf ale zase přináší vzrušení a napětí, s každým úderem vás čeká malý souboj s hřištěm, sebou samým nebo se spoluhráči.

Golf-ilustrační.

Zatímco na kole jezdím skoro vždycky sám, na golf chodím raději ve společnosti. Je mi úplně jedno, koho mi přiřadí v recepci do flajtu, jestli má hendikep 0 nebo 54. Baví mě hrát se ženami, nebývají tak vznětlivé a sebestředné jako muži. Rád hraju ale s každým, kdo se chová přirozeně.

Během novinářské práce jsem se potkal s mnoha výjimečnými lidmi a většina z nich nepotřebovala nic předstírat. Takhle na mne působil i Hank Haney, někdejší Woodsův trenér. V rozhovoru mi říkal: "Kdybych netrénoval golf, učil bych třeba matematiku. Mně baví hlavně učit."

Vystihl tím podstatu trenérství, která nespočívá jen v umění hrát, ale především ve schopnosti předávat znalosti a vzdělávat.

První dva tři roky jsem jezdil na turnaje docela dost, taky jsem šel s hendikepem rychle dolů, po dvou letech jsem byl na 11. Ale pak jsem se zastavil. Držím se toho čísla stále, i když spíš hraju tak na 15 - 18.

Přiznávám, že zpočátku to byla klasická honba za hendikepem, ale teprve když jsem se takhle "vyblbnul", pochopil jsem, v čem je další velké kouzlo golfu. V jeho sociálním rozměru.

Vykecat se

Golf sice není ryzím sportem ve smyslu fyzické aktivity, zato při něm můžete skvěle strávit čas s lidmi. Na kole jede každý jinak rychle, při tenisu jste na opačných stranách kurtu, při fotbale se všechno točí kolem hry samotné.

Při golfu je ale fůra nadbytečného času. Švih trvá jen pár vteřin, mezitím je spousta chození, čekání, prostojů. To je ideální prostor pro mezilidskou komunikaci.

Svatba na golfu - ilustrační.

Nedávno jsme hráli s kamarádem a říkám mu: "Dokážeš si představit, že ti zavolám a zeptám se, jestli bys nechtěl jít na procházku do parku? Asi by sis o mně pomyslel, že jsem divnej... Ale na golf, což je taky výlet do parku, to jdeme hnedka!"

Ano, v tom je pro mne dneska asi největší kouzlo golfu. Že si člověk dobře pokecá a k tomu se mu podaří pár ran.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze