NESOUHLASÍM! Doslova tak mně odepsal čtenář X. Aha, zase jeden z těch, kdo pohrdají golfem, pomyslela jsem si. A přesně vím, jak bude odpověď pokračovat.
Snobský sport, pro vyvolený, pro starý, sport celebrit a tunelářů...
Jenže pan X překvapil: Stejně jako vy, miluju golf, ale nikdy v životě jsem nezažil tolik pocitu marnosti, beznaděje, planých nadějí, nesplněných předsevzetí. Nikdy a nikde, kromě golfu, si nepřipadám opakovaně jako beznadějný idiot.
|
|
Na konci roku oslovil magazín golf.idnes.cz několik svých dvorních autorů, aby sepsali text na volné téma "Golf a já". Až do konce roku 2010 se čtenáři budou moci seznámit - povětšinou fejetonovou formou - s jejich pocity, názory a dojmy. Zároveň pak konfrontují svůj náhled na věc s autorským vkladem publicisty. Přednost dostává pochopitelně žena. Daniela Gaudlová připravovala pro golf.idnes.cz texty o tom, jak hrát vybraná domácí hřiště.A proč golf hraju? Protože všichni golfisté trpí nevyléčitelnou úchylkou. Je to golfový masochismus. Dokončil vítězoslavně pan X.
Se začátečnickým nadhledem jsem mu tenkrát odpověděla, že asi každý hrajeme jiný golf.
Moje golfová euforie neznala mezí. Na pana X jsem si vzpomněla ale velmi brzy. Když jsem dělala zkoušku, abych mohla na hřiště - Zelenou kartu. Napodruhé.
Věděla jsem, že trenér Jirka Seifert je puntičkář, ale tohle jsem od něj ani od golfu nečekala. Proč mně to najednou nejde?
Jednou "to" přijít musí! Odpověděl trenér moudře. To mě hodně dobře naladilo a kartu jsem zvládla. Pan X prostě neměl pravdu!
Jenže přišlo prasení. To je golfový terminus technicus. Zákeřná golfová choroba, která přepadá zkušené hráče, neználky i profíky. I negolfisté ji znají z filmu Zelený svět, kde postihla hlavního hrdinu Roye McAvoye v podání Kevina Costnera.
Prasení útočí nečekaně a golfisté proti němu marně hledají lék od dob, co se hraje golf. A protože píšu golfové knížky, ve kterých profíci radí, jak nejlépe hrát golfová hřiště, tak jsem z nich lámala moudra. Ale znáte to, kovářova kobyla...
Postěžovala jsem si profesionálovi Romanu Chudobovi. "Pak už je poslední rada," řekl tvrdě. "Jdi domů."
Možná lék objevil další profík Ondra Trupl: "Víš, v čem je vtip? Nejlíp hrávají ti, co si zvyknou na svoje chyby."
A v tu chvíli jsem měla jasno. Pan X měl pravdu! Je to golfový masochismus. Zvykat si na svoje chyby... Proboha, proč je jich jen tolik?
A to bylo ještě předtím, než jsem se zeptala trenérů Jirky Němečka a Petra Štrougala: Kdy se stane, že člověku půjde najednou dlouhá i krátká hra?
Když se přestali smát, unisono řekli: Nikdy! Copak neznáš nepsaná pravidla golfu?
Ale já vím, že jednou "to" přijít musí! Jen kdybych při turnajích nemusela už roky a roky poslouchat větu: Jé, ty taky právě začínáš s golfem?
