Bylo to naprosto drtivé vítězství. Obhájci poháru v NBA roznesli Lakers z Los Angeles 111:77. Zahanbili někdejší ligovou superhvězdu Kobeho Bryanta, který trefil jediný ze 14 pokusů. Vyhráli i svůj šestnáctý zápas vročníku 2015/16 a překonali historický rekord.
Golden State Warriors jsou hitem zámořské sportovní scény. Nicméně kouč Luke Walton připustil, že jednou jeho mužstvo prohraje.
Zato hlavní tahoun Stephen Curry pronesl: „Pochybuju o tom. Vážně o tom pochybuju.“
Poslední nejužitečnější hráč soutěže samozřejmě šprýmoval. Smál se. Do jeho výroku se však promítla notná dávka sebevědomí i nebetyčné pohody, která báječný soubor z Oaklandu provází.
Na jaře dosáhl na triumf, nyní bez jakéhokoliv příznaku mistrovské kocoviny válcuje soupeře dál.
Úspěšná série v úvodu dlouhé pouti určitě nezaručuje pozdější oslavy. V dějinách se najde spousta příkladů zprvu zářících a postupně vadnoucích sportovců i týmů.
Dravý finiš též může vymazat nelibé vzpomínky na mdlý start.
Jenže opravdu zvlášť podařený vstup do ligy či seriálu obvykle naznačuje sílu a slibuje fajnovou budoucnost.
Warriors teď kupříkladu překonali zápis Washington Capitols a Houston Rockets, kteří v NBA zvítězili v prvních 15 střetnutích sezony. Capitols poté v roce 1949 dokráčeli do finále a Rockets doletěli až k titulu.
Parta z Oaklandu, vedená skvělým Currym, loni na podzim též vyrazila do ligy tryskem. 14. prosince jí panovala s ohromující bilancí 21–2. 16. června si její členové v blaženém opojení podávali blyštivou trofej.
Nabízí se taky pár příkladů ze závodních tratí, tenisových kurtů, baseballových hřišť či hokejových arén.
Pět velkých cen formule 1 na začátku roku vyhráli pouze dva piloti. Brit Nigel Mansell (1992) a Němec Michael Schumacher (2004). Oba posléze ovládli celý seriál F1.
Novak Djokovič, srbský fenomén s tenisovou raketou, od ledna 2011 sbíral vítězství, jako by ani jiná varianta neexistovala. Sedm na Australian Open, pět v Dubaji, šest v Indian Wells...Šest v Miami, tři v Bělehradě, pět v Madridu, pět v Římě... Po dalších čtyřech v Paříži na Roland Garros se jeho fantastická šňůra natáhla na 41 triumfů. Teprve pak v semifinále podlehl Rogeru Federerovi.
Přesto ho nádherné období prvně vyneslo na úplnou špičku žebříčku ATP, v onom roce si přivlastnil tři ze čtyř grandslamových pohárů. „Nejlepší sezona, jakou jsem měl možnost sledovat,“ pravil jiný šampion, Pete Sampras. „Jeden znejúžasnějších sportovních počinů.“
Pro Djokoviče, stejně jako pro jeho úhlavní rivaly Nadala, Federera a Murrayho, je klíčová sebedůvěra, která v něm s přibývajícími úspěchy kynula. Ta přirozeně povznáší i týmy.
Nedávným oslavám baseballového klubu Kansas City Royals v MLB nasvědčovalo už jejich jarní působivé představení – úvodních sedm mačů bez porážky.
Hokejoví Blackhawks z Chicaga třeba ve zkráceném ročníku 2012/13 bodovali v každém z prvních 24utkání, načež...Ano, získali Stanley Cup.
Letos v říjnu se šňůrou devíti výher zaskvěli Canadiens z Montrealu. Že by se jejich čekání na posvátnou stříbrnou mísu s masivním podstavcem po 23 letech chýlilo k vytouženému konci?
