Ač je mezi výše zmíněnými vůbec nejstarší, kariéru si legendární italský basketbalista protáhl nejvíce. Loučí se v únoru 2017, krátce po svých 42. narozeninách.
Své rozhodnutí skončit Basile oznámil v rozhovoru s bývalým spoluhráčem Matteem Soragnou v La Giornata Tipo. „Myslím, že můj čas už nadešel,“ nechal se slyšet. Ale ještě neví, co bude dělat v další životní etapě. „Můžu teď chodit na ryby, na houby, odpočívám.“
Kapitán stříbrného výběru z olympiády v Aténách 2004, evropský šampion 1999 a bronzový z ME 2003 byl hrajícím důkazem jiných časů, pro italský basketbal o poznání lepších.
Vzpomínka na italské mistry Evropy 1999
V posledních letech své kariéry už na vrcholu nefiguroval, své zkušenosti a radost ze hry rozdával v sicilském Capo d’Orlando, jednom z méně významných celků nejvyšší italské soutěže. Hlavní pro něj bylo trávit čas u moře a užívat si rybaření.
Ovšem rokem 2013 se dlouhá léta pohyboval na špici. Odchovanec Reggia Emilia hrál Euroligu dlouhých dvanáct sezon, vystřídal v ní Fortitudo Boloňa, FC Barcelona, Cantú i Olimpii Milán.
Hned ve dvou z těchto angažmá se setkal s českým matadorem Bartoněm. V sezoně 2002/03 spolu působili ve Fortitudo Boloňa, roky 2008 až 2010 strávili v Barceloně. A v poslední společné sezoně dokráčeli pro euroligový titul.
Vzpomínka na Gianluku Basileho
Český křídelník na italského rozehrávače vzpomíná jako na jednoho ze svých nejlepších spoluhráčů. „Neuvěřitelně pracovitý člověk. Jeden z mála, který vždy pracoval pro ostatní a nikdy po nikom nic nechtěl,“ chválil Bartoň.
A na co ještě budou po Basileho kariéře fandové vzpomínat? Především na jeho dalekonosné či jinak ztížené trojky, hodně podobné těm, pro které je milován Stephen Curry či kterými se občas blýskne Miloš Teodosič.
Basileho trojky
Basile to měl dokonce promyšlené. Těmto pokusům říkává tiro ignorante (bezohledná střela) a jejich účelem je demoralizace protivníka. Budiž ještě řečeno, že se mu to v kariéře „párkrát“ povedlo.
Gianluca Basile na olympiádě 2004 v zápase s Litvou
