"V noci na úterý mi přišla esemeska, že Peter je ve špitále," říká jeho kamarádka, česká jezdkyně Martina Růžičková. "Vím i některé další podrobnosti, ale nechci o nich mluvit, nemám na to právo. Peter měl poslední dobou obrovské psychické problémy."
Gehmovi nejbližší včera mlčeli, měli vypnuté telefony. Trenér von der Recke, který jej zaměstnával, nic nevěděl. Odjel na dražbu koní do Anglie. Ani trenér Čestmír Olehla, jehož Registanu kdysi Gehm sedlal, nebyl zpraven lépe.
"Teprve rok po tragédii na Petera asi doopravdy dolehlo, co se mu stalo," uvažoval.
V prosinci 2004 vymrštil Gehma dvouletý kůň Rascacio do bariéry. Náraz byl osudný. S přerušenou míchou bojoval žokej v kómatu o život. Vyhrál ho, jenže s podmínkou: Už nikdy nebude chodit. Sbohem, dostihy.
Ale žít se přece musí, ne? "Akceptuji, že jsem ochrnul. Musím se dívat dopředu a bojovat," tvrdil loni na jaře.
Potácel se mezi drtivými depresemi a zoufalou snahou najít nový smysl života. Ve stáji Jenny se přeškolil na manažera, jeho BMW mu předělali na ruční řízení. Když však měl přijet jako host na Velkou pardubickou, sesypal se. Raději utekl na ryby. Pryč od světa.
"Pak mi vysvětloval, že to bylo hlavně kvůli Registaně," vypráví Růžičková. "Tři týdny před Velkou ji viděl závodit v Meranu a povídal mi: Jela na doraz a byla strašně bita. To se mi nelíbilo. Strašně mě bolí, když někdo takovou kobylu uhodí. Nechtěl jsem se v Pardubicích dívat, jak ji sedlá někdo jiný."
Peter Gehm, sláva a pád žokejeŘíjen 2004: V sedle Registany počtvrté vyhrává Velkou pardubickou. Prosinec 2004: Padá v tréninku z dvouletého hřebce Rascacia. Ochrnul na spodní polovinu těla. Březen 2005: Ve stájích Jenny začíná pracovat jako manažer. Říjen 2005: Těžká duševní krize. Ruší návštěvu Pardubic. Březen 2006: Pokouší se o sebevraždu. |
Růžičková jej 26. října navštívila, oslavila s ním své narozeniny.
"Na Vánoce mi sám zatelefonoval. To mě překvapilo, nikdy předtím sám nevolal. Měl strašně dobrou náladu, chtěl ke mně dát do tréninku jednoho svého koně. Všechno je super, říkal tehdy."
Sliboval, že i se svými syny jezdkyni v Česku navštíví, ale neobjevil se. Slibovaného koně neposlal.
"Pak kontaktů začalo ubývat," vypráví jezdkyně.
Poslední dva měsíce už Gehm vůbec nezvedá telefon. Ani jí. Nikomu.
Také žokej Josef Váňa tvrdí: "Pár kluků za Peterem zkusilo zajít. Ale zprávy, které od nich mám, nejsou vůbec příznivé."
Váňa se snaží vžít do psychiky bývalého kolegy. "Byl na vrcholu kariéry, měl velké plány a o všechno přišel. Také jeho mladá německá přítelkyně ho kopla do zadku. Vrátil se potom k manželce, se kterou už nežil."
Nyní prý Gehm k sobě manželku nechce pustit. Za to, že mu zachránila život.
Co poradit? Jak znovu rozdmýchat chuť do života? "Řekl bych mu jediné: Jedeme dál," povídá Váňa.
Růžičková plánuje osobní návštěvu, přemýšlí o léčbě šokem. "Dala bych mu facku, ať se kouká srovnat, že má děti, které ho potřebujou. Třeba by taková metoda od někoho zvenku zabrala."
 Peter Gehm se v sedle Registany raduje z vítězství ve Velké pardubické (10. října 2004). |
