Jenže Semerenková jako by ho nechtěla. V neděli dojela v hromadném závodě o dvě místa za Soukalovou. A nikdo další se bodově nedotáhl.
Když jste Semerenkovou na trati předstihla, hned vás napadlo: Já budu znovu žlutá?
Ne, ale 500 metrů před cílem na mě volali: Dělej, co můžeš, zase útočíš na žlutej trikot. Myslela jsem si: Mám slyšiny. Protože v tu chvíli už jsem se vydávala z posledního.
Bylo to tak. Jste opět žlutá.
Za cílem jsem to vůbec neřešila. Padla jsem na zem a nevěděla, čí jsem.
Příští týden v Ruhpoldingu obléknete žlutý trikot už na páté pohárové štaci. Co tomu říkáte?
A dokonce budu mít ve vytrvalostním závodě žlutočervené číslo (pro vedoucí ženu v SP i v hodnocení disciplíny). To jsem si nikdy nemyslela, že ho mohu získat. Asi si ho nechám doma zarámovat.
Před víkendovými závody jste nicméně tvrdila, že ztráta žlutého "závazku" by byla svým způsobem i úlevou.
Snažila jsem se přistupovat k tomu tak, že je to stejně číslo jako jakékoliv jiné. Ale možná i přesto mě ten tlak v podvědomí trochu hryzal. Jo, možná jsem se už těšila, že si ho na chvíli vezme někdo jiný.
Pokud shrnete vaše tři vystoupení v Oberhofu, jaká byla?
Nikdy předtím jsem tu nezávodila. Čekala jsem těžkou trať i střelnici, ale nakonec to bylo mnohem těžší, než jsem si myslela.
Navíc na pátečním tréninku jste si posteskla, že vám rány lítají všude možně, jen ne do terče.
Až ve stíhačce se to zlomilo. I když před ní jsem při nástřelu po tom terči taky pěkně cestovala.
Co mohlo být na vině?
Nevím. Chvíli jsme nezávodili. Někomu trvá, než se zase dostane do závodního rytmu.
Už před Vánocemi jste varovala, že po Novém roce se výsledky pohárových závodů překopou.
Což se také stalo. Najednou už zase vítězí Tora Bergerová a Darja Domračevová. Směrují formu k olympiádě. Navíc mi říkaly, že tyhle kopcovité tratě mají rády. I já mám ráda kopce, ale co je moc, to je příliš. Tady to byl extrém.
Zvlášť na tom rozbředlém sněhu.
To je fakt, byl místy hodně špinavý, struktura lyží se rychle zanesla a pak se hodně zpomalovaly. A těch šutrů, co bylo na trati. Třikrát jsem se zastavila na kameni. Navíc při stíhačce jsem se v kopci zašmodrchala s jednou Běloruskou, stálo mě to tak 15 vteřin. Bylo to tu maso.
