Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Soukalová o finiši: Lidi mě možná odsoudí, ale už jsem neměla sílu

Gabriela Soukalová a její radost po druhém místě ve stíhacím závodě v Ruhpoldingu | foto: Český biatlon, Petr Slavík

10 2016
Na čtvrtou střelbu přijížděla s velkým náskokem a leckdo ji už možná viděl jako vítězku závodu. A to i poté, co jednou minula a držela se o více než 13 sekund před Laurou Dahlmeierovou. Jenže ani to Gabriele Soukalové na triumf ve stíhacím závodu v Ruhpoldingu nestačilo, dojela druhá. „A to je bezva výsledek,“ říkala spokojeně, ač unaveně.

V Ruhpoldingu jste získala dva triumfy před dvěma roky, loni výhru se štafetou, letos zatím dvě druhá místa. Sedí vám?
Musím říct, že Ruhpolding zas tak ráda nemám, vždycky se bojím, že tady bude takový sníh jako dneska. Není to tak, že bych se sem vyloženě netěšila. Mám na to místo hezké vzpomínky. Má kouzlo, že sem přijde spousta lidí, je tu velká podpora ze strany fanoušků. Člověk může cítit atmosféru, někoho to třeba žene kupředu. Oberhof, Ruhpolding, to jsou Mekky biatlonu, fanoušci se sem vždycky rádi vrací a my si toho vážíme.

Jaký byl stíhací závod?
Měla jsem hrozné štěstí. Byl to fakt těžký závod. Podmínky byly takové, které zrovna nemusím, tyhle hluboké sněhy obvykle vyhovují holkám, které jsou běhavější a jsou víc vrchařky než já. Bořila jsem se každým krokem, možná ještě víc než ostatní. Bylo to náročné, ale jsem ráda, že jsem si dokázala, že jsem schopná závodit i v takových podmínkách. To je velký krok k nějakému vnitřnímu sebevědomí.

Fotogalerie

Bylo to tím obtížnější, že jste jela takřka celý závod na čele?
Bylo to stoprocentně těžší. Nechtěla jsem na čele vůbec jet, holky za mnou jsem pouštěla třeba pětkrát během závodu, ale pokaždé kroutily hlavou, že nejdou a zpomalily, takže jsem neměla jinou možnost než jet první. Bála jsem se, že když pojedeme hodně pomalu, tak to další závodnice budou mít jednodušší a pořadí se sjede, pak bych měla třeba víc práce, kdybych s někým závodila v koncovce. Tak jsem to radši chytla a říkala jsem si, že jedu svůj závod a budu se soustředit na střelbu a pak se uvidí, co s tím budu schopná udělat.

Na třetí střelbu jste přijela spolu s Němkami, které hnalo domácí publikum. Jak se vám dařilo se zkoncentrovat?
Čekala jsem, že budou střílet rychleji než já. A tak když jsem viděla, jak to tam (Dahlmeierová) vyměřuje, tak jsem střelila radši tu první ránu, snažila jsem se pořád odpoutávat od toho, jak střílí ony a soustředit se jen na sebe. Ale dodalo mi velkou sebedůvěru, když jsem vystřelila dvě rány a ony ještě nezačaly. To mě hodně povzbudilo a říkala jsem si, že to snad dám.

Po poslední střelbě jste měla náskok zhruba 13 sekund. Věřila jste, že ho udržíte?
Vím, že se do poslední chvíle musí závodit. Dneska se zdálo, že mi 13 vteřin po střelbě bude stačit, ale tím, že (Dahlmeierová) odstřílela čistě, tak jsem věděla, že vlétne na trať v euforii po nule. Já jsem tušila, že to bude těžké, že ta trať je dost dlouhá. Je jednodušší útočit zezadu než jet na čele, kde se ostatní dotahují na vás. Takže jsem moc nevěřila tomu, že bych to mohla udržet. I vzhledem k tomu, že tu Němky trénují strašně moc i přes léto a mají tratě hodně najeté.

LEŽKA. Gabriela Soukalová během střelby ve stíhacím závodě v Ruhpoldingu
Gabriela Soukalová na trati stíhacího závodu v Ruhpoldingu

Vydržela jste bojovat až skoro do konce...
Snažila jsem se odvést maximální práci, abych si najela náskok. Ale po trati jsem třikrát dostala info, vždycky mě o nějaké tři vteřiny na každém půlkilometru stáhla. Na posledním kopci už byla těsně za mnou, věřila jsem, že bych si mohla odpočinout dole po dlouhém sjezdu. Že když to dobře půjde a nenechám se v zatáčce předjet, tak bych snad byla schopná s tím něco udělat. Myslela jsem, že když si vlezu před ní, bude mít víc práce mě objet a budu s ní schopná třeba držet krok. Ale nebyla jsem toho po sjezdu absolutně schopná. Nejdřív jsem se soustředila, abych to odšlápla, bylo důležité nespadnout. Takhle plné brejle jsem toho neměla ani nepamatuju. Říkala jsem si, že mě hodně lidí třeba odsoudí, že jsem to vzdala nebo jsem víc nebojovala. Ale když to někdy na člověka přijde, tak bych byla schopná to dojít. Byla jsem tak unavená, že jsem neměla sílu s tím něco dělat. A když jsem viděla, že mě cukla o šest metrů, tak mi bylo jasné, že to nemám šanci dojet na dalších 300 metrech.

Jediná chyba na poslední střelbě byla taky důsledkem únavy?
Nevím, jestli někdo někdy zažil stav, kdy se vynoří z vody, když se tam snaží co nejdéle vydržet. Mívám podobný stav, když přijíždím na střelnici, vezete nějaká kila, snažíte se jet co nejrychleji a síly s přibývajícími koly ubývají. Pro mě to bylo tak náročné, že jsem už neudržela koncentraci, snažila jsem se udělat všechno stejně jako v tréninku. Řekla bych, že jedna rána je pro mě super střelecký výsledek i tak. Bohužel, kdybych chtěla dneska vyhrát, tak bych to musela odstřílet čistě, což nebylo v mých silách.







Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze