Místo nabídky dvanáctinásobného českého šampiona zvolil slovenský futsalový kouč návrat do Tanga, které se po přesunu z Brna do Hodonína pere v nejvyšší soutěži o záchranu.
„V Chrudimi by to bylo o hodně snadnější, ale pro mě jsou lehké cíle takové, že se trenér a hráči nemusí nadělat. Líbí se mi, že mužstvo můžu vychovat a pracovat koncepčně, aby vydrželo nějakou dobu,“ vysvětluje Berky. „V Chrudimi bylo hotové mužstvo, které funguje jako hodinky a chtějí se hned výsledky.“
Zato v Hodoníně celek vzniká v porodních bolestech. Vlastně je to sloučenina tří různých prvků: pozůstatků úspěšného týmu z Brna, místních hráčů a slovenských reprezentantů, které si Berky jako trenér národního týmu přivedl. „Pověděli jsme si, že táhneme za jeden provaz. Nebudou žádné výjimky a skupinky. Chemie funguje, všichni bojují za Tango Hodonín,“ oceňuje Berky.
Ze začátku se různorodému souboru dařilo nad očekávání, z úvodních sedmi partií prohrál jedinou. Jenže následovala naopak série sedmi duelů bez vítězství, která Tango srazila na nynější desátou příčku dvanáctičlenné soutěže.
„Před sezonou byla cílem záchrana. Začátek byl výborný a možná jsme v hlavách začali myslet na něco jiného, což asi bylo špatně,“ podotýká jeden z nejzkušenějších hráčů Tomáš Buršík.
Ten pamatuje brněnské časy, v nichž patřilo Tango mezi elitu a jednou to dotáhlo až do ligového finále. Nyní klub prožívá restart. „Proto je cílem záchrana, i když tým má určitě na víc,“ věří Buršík. „Zatím nejsme moc sehraní, není to jako za těch několik let v Brně. Druhá čtverka se pořád skládá jinak,“ upozorňuje. Berky do týmu teprve pumpuje správnou futsalovou DNA. „Stále se učíme základy. V dobrých mužstvech jsou hotoví hráči a pracují pouze na systémech. Tady až na výjimky pořád neumí hrát futsal,“ oznamuje kouč.
Samotného přesunu však klub už jenom kvůli zájmu fanoušků nelituje. „V Brně už nebyl zájem ani o derby s Helasem, tady chodí minimálně 300 lidí a na Spartu nebo Slavii bylo plno,“ vyzdvihuje Buršík.
