Je úřadujícím mistrem světa ve freestyle motokrosu, jenže ani tenhle titul Liboru Podmolovi nepomohl, aby dostal pozvánku na letní olympiádu adrenalinových sportů, na X-Games.
A tak se na začátku září sebral a z Česka se přestěhoval do americké Kalifornie. "Jsem tady, abych dal o sobě Amíkům vědět. Chci, aby si zapamatovali moje jméno," říká Libor Podmol.
Největší česká hvězda víkendového závodu ze seriálu mistrovství světa, který se koná v Ostravě.
Volám vám do USA, tak řekněte, proč jste se rozhodl přestěhovat?
Protože si myslím, že tady je to nejlepší místo pro freestyle motokros. Je tady pořád dobré počasí, tak se snažím hodně jezdit. Jenže není to moc jednoduché, je tady nějaká krize FMX, a tak jsou všichni líní trénovat, takže je musím k tomu dokopat. Bydlím totiž v menším městě, kde žije třeba Robbie Maddison či Nate Adams. Teď už mám naštěstí své místo na ježdění, předtím to bylo horší.
Proč?
Musel jsem chodit na jejich místa, což jsem mohl jenom s nimi. Jenže oni teď moc netrénují, protože momentálně v Americe nejsou závody, sezona je v létě. Makají na sobě hlavně před X-Games, teď na to tak trochu kašlou. Takže já jsem pořád otravoval, pojďme jezdit. Nyní ale chodíme společně trénovat tak jednou dvakrát za týden, jinak jsem sám v tom svém parku.
Říkal jste mi, že jste se právě vrátil z masáže, takže jste si za oceánem už zařídil vše potřebné?
Ano. První měsíc jsme bydlel u Mika Metzgera v jeho Paradise Ranchi, kde má velkou freestylovou trať. To bylo fajn. Jenže se zrovna rozváděl se ženou, pořád se hádali, tak jsem se přestěhoval přímo do města, kde mám bazén či vířivku. Ale nebylo to jednoduché, protože hned při prvním tréninku v Americe jsem si vykloubil tři prsty, takže pak jsem se dva tři týdny tak nějak flákal. Předtím v létě jsem léčil propíchnutou plíci a zlomená žebra. Na konci října jsem si pro změnu hnul se zády, takže mě fyzioterapeut dával dohromady. Ale byla to jen otázka dvou tří dnů, pak už to bylo fajn.
Nedávno při tréninku tragicky zahynul Jim McNeil, váš freestylový kolega. Jak to nesete?
Je tu blbá atmosféra, je to psychicky těžké. Člověk si uvědomí, že jsou důležitější věci než sbírání medailí a vyhrávání eventů. Ale život jde dál a já jsem jezdec, budu jezdit dál. Vím, že se Jim na mě kouká seshora.
Jste v Americe jen kvůli freestyle motokrosu, nebo chodíte třeba i na angličtinu?
Mám tady holku a malého synka Joshuu, takže se různě dovolenkujeme, chodíme na pláž, do Disneylandu. Poznáváme se a užíváme si to. Je tady moc pěkně. Určitě tu zůstaneme do Vánoc, pak pojedeme do Česka a následně uvidíme, jestli se ještě na leden a únor vrátíme. Možná ale spíš vyzkouším Španělsko či Francii, kde už se v té době taky bude dát jezdit. Navíc mám po Novém roce hodně akcí v Evropě a létání přes oceán mě docela užírá.
Máte problémy se srovnat?
Teď jsem během jednoho měsíce letěl snad třikrát a trpím. Jsem z toho unavený a nemocný. Ale v Americe je teď ohledně závodů problém. Byly tu X-Games, bylo tu mistrovství světa a teď už není víceméně co jezdit, proto na to všichni se... a netrénují. Poznávám, že Evropa je v tomto zlatá.
O víkendu se představíte v závodě mistrovství světa v Ostravě. Tam plánujete tandemový backflip, že?
Byl to takový hec s bratrem, že zkusíme něco nového. Takže uděláme tandem a do toho zamontujeme ještě jeden trik. V Praze na prosincových Gladiator Games bych pak chtěl hlavně ustát nové triky, které v Americe trénuji. Navíc se to poprvé pojede jako závod, takže ho chci vyhrát.
Někdo má raději show, v níž nejde o výsledky, někdo zase naopak. Vám asi rozhodčí ve freestyle motokrosu nevadí?
Jak kdy. Býval jsem nadšený, ale v poslední době jsem spíš nasr... Člověku se to líbí, když se mu daří, ale pak je najednou nerudný, když je to naopak. Ale většinou jsou rozhodčí profíci, kteří vědí, co dělají. Koukají na to seshora, kde to často vypadá jinak, než jak to cítí jezdec na motorce. Ale není to motokros, kde je cílová čára a kdo je za ní první, vyhrál. Když jsou rozhodčí, tak je to vždycky sporné a v každém závodě je někdo naštvaný.
Pomáhá vám titul mistra světa?
Spíš naopak. Rozhodčí ode mě očekávají víc, mám to těžší. Když udělám malou chybu, je hned zle. Alespoň takhle jsem to od nich dostal nedávno vysvětlené.
Ale ke kšeftům titul pomáhá, ne?
To ano. Popularita je, pro sponzory i pořadatele show je to zajímavější. Otevřelo mi to dveře, už proto, že jsem se dostal do typu médií, kde by se o tom jinak nepsalo.
Mistrovství světa však pořád zůstává ve stínu X-Games a série X-Fighters.
Mistrovství je dobré, ale X-Fighters jsou komerčnější a jde o nejlepší sérii. Ty závody jsou na úrovni. X-Games v Evropě vnímáme jako něco super, nejlepšího, parádu a pecku, když sem ale přijedete a vidíte, jak to doopravdy je, pak poznáte, že se to klidně s tím mistrovstvím světa dá srovnat. Takže X-Fighters je teď nejlepší, X-Games mají jméno. Ale odmalička to byl můj sen a pořád je to můj cíl. Chtěl bych se na nich příští rok ukázat, jenže je děsně složité se tam dostat. Berou jen osm jezdců a dostat se mezi ně, zvlášť když jste Čech, není žádná sranda. Nepomohl mi ani titul mistra světa.
Takže i proto ten přesun za moře?
Určitě! Je mi 27 let, už nejsem nejmladší týpek. Freestyle není sport pro veterány, tedy až na pár výjimek, jako je Kuchta (Petr Kuchař). Doufám, že v jejich letech budu taky tak akční. Takže jsem tady, abych dal o sobě vědět. Abych ukázal, že to jezdíme na stejné úrovni jako oni, a pamatovali si moje jméno.
