Raboňův potomek byl tématem i v pelotonu závodu Ster ZLM Toer, kde pomáhal Marku Cavendishovi. "Kluci, včetně Marka, se mě tam během etap ptali: Máš s sebou na kole telefon? Abys kdyžtak okamžitě odjel domů."
A měl jste ho?
Neměl. Ale pak mi říkali: U toho mimča opravdu musíš být, to si domluv. Načež jsem byl příjemně překvapený, že po osmi letech, kdy vycházím svému týmu vždy ve všem maximálně vstříc, třeba i když je zapotřebí za někoho na poslední chvíli zaskočit, mi teď vyšli vstříc oni. Vedení týmu mi řeklo: Jo, můžeš zůstat doma, užij si mimino. Takže mám teď měsíc volno, nejedu ani Kolem Rakouska, nic. Sice mě mrzí, že nebudu na mistrákách, ale to bych musel cestovat zase 500 kilometrů tam a 500 nazpátek a my čekáme mimčo opravdu každým dnem.
Jste jedním z nejlepších českých časovkářů. Myslíte si, že vás i přesto nominují na mistrovství světa, kde má Česko dvě místa? Navíc početný tým by měl absolvovat na šampionátu i silniční závod.
To teď neřeším. Mistrovství světa je daleko a nevím, jak bude probíhat nominace. Loni jsem ze všech těch tahanic kolem nominací neměl dobrý pocit. Kluci, kteří tomu rozumí, jako Roman Kreuziger, Štyby nebo Leo König, vám řeknou, že mě na mistrovství světa chtějí, protože se umím pohybovat v balíku, mám respekt u jiných závodníků a odvedu si svoji práci domestika. Jenže pak se dovídáte, že jistí lidé vykládají, že na to nemám a co tam budu dělat. Některé věci se mě dotkly, proto se na nominaci letos nijak neupínám.
Odjížděl jste na závod Ster ZLM Toer s tím, že se tam šéfů vaší stáje Omega zeptáte, jestli máte šanci být nominován coby domestik na Tour. Co vám řekli?
Že jsou se mnou spokojení, že v širší nominaci jsem figuroval, ale... Trendem posledních let je, že spíše posílají na Tour lidi, kteří jsou za jiných okolností i lídry, ale na Tour se podvolí týmové strategii - a například u nás pojedou na Marka Cavendishe. Proto jsme z toho vypadli my, kteří jsme klasickými domestiky na roviny - jako já, Martin Velits nebo Bernd Grabsch. Takže se mi ani na poosmé ta nominace na Tour nepovedla.
Jel jste pětkrát Giro a dvakrát Vueltu. Dal jste vedení týmu najevo, že když nevyšla Tour, stál byste letos o Vueltu?
Nechávám to osudu. Já se letos soustředil na Tour, tu jsem nikdy nejel a moc rád bych ji jednou zažil. Všechny ty ostatní podniky jsem už absolvoval. Takže nechám na vedení týmu, co mi tam namíchají za koktejl závodů. Je jich od srpna spousta, třeba i za oceánem.
Na jaře jste měl v časovkách nebo v tříetapovém závodě v Belgii několik výsledků do první dvacítky. Osobně jste s vlastní formou spokojený?
Docela dost, i když to občas nevypadá. Výkonnost tam je, všichni si mě pochvalují. Pomáhal jsem při čtyřech etapácích, které jsme pak celkově vyhráli. Spočítal jsem si, že za Omegu jsem jel za poslední dva roky sedmnáct etapáků a z toho jsem jich osm vyhráli. Jsem spokojený.
Loni jste byl ve statistikách časopisu CycleSport v první desítce domestiků, kteří byli během sezony u největšího počtu vítězství.
To je hezká bilance. Chtěl bych se dožít, aby UCI takové statistiky zavedla i oficiálně. Líbí se mi na amerických sportech, jak tam vedou všechny možné statistiky, třeba počet naběhaných yardů na zápas. Kdybychom podobné statistiky měli i my, pozici domestiků by to hodně zviditelnilo. Třeba zavést statistiky, kolik kdo najede kilometrů na špici při tahání tempa.
Kolik to je ve vašem případě?
Hodně. Teď při závodě Ster ZLM jsme měli tři etapy 187, 185 a 176 kilometrů. V nich jsem začal vždy po 10 kilometrech jet tempo a vystoupil jsem si z popředí až pět kilometrů před cílem. Takže za tyhle tři dny jsem z takřka 600 kilometrů strávil vepředu 550, což byl docela extrém. Ročně jsem ze zhruba 12 000 závodních kilometrů s klukama na špici tak 6 000. Ale ze strany UCI to nikdo neeviduje. Jsme tak trochu hození do role ovcí, které jsou odkázané na to, jestli jejich cenu šéfové týmů vidí a jestli nám tu smlouvu nabídnou.
Letos vám dvouletá smlouva v Omeze končí. Bavili jste se o jejím prodloužení?
Bavili - a hovořil jsem i s jinými týmy. Ale už to tolik neřeším. Před čtyřmi lety bych byl touhle dobou ve velkých nervech, jak to se smlouvou dopadne. Jenže s lety jsem se uklidnil. Jsem v klidu.
Jste optimistou, že v některé ze stájí ProTour budete i v příští sezoně?
Mělo by to dopadnout. Mám nějaké vztahy se závodníky, kteří na mě nedají dopustit, za což jsem osobně hrozně rád. Myslím, že bych měl v kolotoči ProTour zůstat.
Nejspíš v Omeze?
To ještě nevím. Velkou roli sehraje i to, jestli ze scény nezmizí nějaký tým. Řešila se budoucnost Blanka, Europcaru, Vacansoleil a RadioShacku. Pokud by měly skončit čtyři silné týmy a najednou by se 100 lidí ocitlo na dlažbě, byl by to obrovský problém pro náš sport. Ale financování RadioShacku by snad měl převzít Trek a také u ostatních už se něco snad začíná rýsovat. Ovšem řada manažerů předních týmů vyčkává s podepisováním smluv s jezdci. Čekají, jestli přece jen nějaký tým nepadne. Protože potom by mohly být hvězdy takových týmů k mání i za poloviční cenu - a na jejich úkor by vyhodili nějakého domestika. Tak už to chodí.
Teď však bude v centru pozornosti především stá Tour de France. Váš lídr mark Cavendish na závodě Ster ZLM etapy nevyhrával. Je vše v pořádku?
Myslím, že ano. Ster se stalo docela velkým závodem, protože Dauphiné a Švýcarsko jsou terénem náročné, tak si sprinteři radši vybírají Ster. Ale přesto se tam všichni spíš drželi zpátky, v Holandsku jsou dojezdy v městečkách dost nebezpečné, je tam spousta ostrůvků a kruhových objezdů. Takže na každé etapě nám bylo připomínáno: Radši nechoďte do extrémního rizika. Což se diametrálně liší od Tour, kde se řekne: Položte tam život. Mark jel první závod po Giru, otestoval si, že nohy má dobré, vše probíhalo v pohodě. Jezdil kolem druhého, třetího, pátého místo. Je to směrem k Tour na dobré cestě.
