Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Ještě bych chtěl Velkou vyhrát, než odejdu do důchodu, přeje si Holčák

RODINNÝ KLAN. Otec (vpravo) a syn Holčákové před kamerou televize. | foto: Jan Karásek, MAFRA

11 2014
Příští rok mu bude 65 let, ví, že trenérský důchod se blíží. „Ale než do něho odejdu, chtěl bych ještě jednou vyhrát Velkou pardubickou,“ přeje si František Holčák před nedělním startem 124. ročníku nejtěžšího dostihu v kontinentální části Evropy.

Trenérský mág z Velkých Karlovic připravil pět vítězů Velké pardubické, naposledy triumfoval před devíti lety s Maskulem.

Na které vítězství nejraději vzpomínáte?
Všechna byla krásná, ale nejkrásnější první s Valenciem. Všichni se nám smáli, proč jezdíme do Pardubic, když se tam vždycky na Hadím příkopu vykoupeme a jedeme zpátky. Vítězství s Valenciem bylo o to cennější, že jsme si ho odchovali v naší hříbárně a jeho matkou byla naše klisna. Hodně důležitá byla výhra na jubilejní sté Velké s Libentínou. Díky tomu se nám otevřely větší finanční možnosti.

Triumfy Františka Holčáka ve Velké

1986 - Valencio

1990 - Libentína

1993 - Rigoletto

1994 - Erudit

2005 - Maskul

Letos vám poběží Gauner Danon. Jaké má ambice?
Každý může vyhrát. Velká je dostih pravdy. Když nebudete mít štěstí, srazí vás kůň v cílové rovině. Když doběhne do pátého místa, bude velký frajer. V kvalifikaci skončil druhý o hlavu a tisíc metrů navíc bude pro něho výhodou. A máme sedmičku, což je šťastné číslo. Koník je zdravý a připravený. Startovní pole je ale veliké, pár koní by tam nemuselo být. Prvních pět šest skoků bude problematických, než se seřadí.

Je příprava na Velkou pardubickou hodně odlišná od jiných dostihů?
Úplně jiná. Kůň si musí zvyknout na dráhu, trávu, oranici, těžké překážky, být vyskákaný. Nesmí ho překvapit žádný kopeček. Tohle všechno máme v Karlovicích. Kopce a lesy jsou na fyzičku úžasné.

Co všechno musí splňovat potenciální vítěz Velké?
Není vůbec snadné najít takového koně. Musí být vytrvalec, skokan, psychicky vyvážený, mít charakter... všech pět P, možná i šest. Kůň se chystá dlouhou dobu a třeba dva roky nic nevyhraje. Majitel platí a musí trpělivě čekat. Je to dost těžká řehole a tisíc aspektů to může ovlivnit. Záleží, jak pracuje žokej. Dáváte dohromady dva živé organismy, je to jemná práce.

Jak vybíráte jezdce?
Aby pokud možno co nejlépe pasoval ke koníkovi. Jenže se žokeji na překážkové dostihy je potíž. Nejen v Česku, ale i ve světě je jich málo. Je to profesionální práce, ale špatně hodnocená. Přitom na každém skoku si můžou ublížit.

Poznáte už ráno, jak na tom kůň je?
Nejsem vševěd, nevidím do něho úplně, ale za ta léta už do něho umím nahlédnout. Když má ráno čistý žlábek, hezký chlup a jasné oko, je to v pořádku. Ale když stojí s hlavou dolů jako před jatkami, je to špatně.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze