Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Florbalista Ostřanský: Ve Švýcarsku se žije nádherně, už tam asi zůstanu

Martin Ostřanský | foto: www.wfc2008.cz

12 2010
Helsinky (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Možná z něj teď mohl být ligový fotbalista, možná ale jen hráč z krajského přeboru, co by střílel góly za Vsetín. Martin Ostřanský ale na základní škole objevil florbal a v sedmnácti pak udělal klíčové rozhodnutí. Navzdory tomu, že měl fotbalový talent a v žákovském věku o něj stál třeba Zlín, rozhodl se hrát jen florbal.

Teď díky němu žije osmadvacetiletý útočník ve Švýcarsku, má slušný plat, přesto však rodák ze Vsetína říká: "Kdybych se teď vrátil k fotbalu, tak župní přebor zvládnu. A po půl roce trénování bych měl i na divizi."

Jak se vlastně stane z fotbalisty florbalista, co to dotáhne na MS?
Fotbal jsem hrál od šesti do sedmnácti roků, ve třinácti jsem začal s florbalem. Ale pak se začalo blížit období vojny a já se rozhodl jít na civilní službu. Tu jsem dělal v Ostravě, kam jsem šel hrát za místní Pepino, takže s fotbalem musel být konec. Přitom jsem nebyl špatný fotbalista, jako žák jsem byl ve výběru Moravskoslezského kraje. Problém byl ten, že muži Vsetína hráli jen župní přebor, a ta kvalita tedy nebyla taková, jako kdybych byl v Baníku, Zlíně či Olomouci. Právě ze Zlína jsem měl coby starší žák nabídku k přestupu, ale byl jsem mladý a nechtělo se mi na internát. Zůstal jsem ve Vsetíně, pak přišel florbal a bylo jasno.

Jedna věc je hrát fotbal, jiná florbal a mít šikovné ruce. Kde se to ve vás vzalo?
Samozřejmě jsem jako kluk hrával před barákem hokejbal. Uměl jsem držet hokejku, takže když se k tomu přidaly florbalové tréninky, technika se lepšila. Ve Vsetíně jsem začínal na Základní škole Luh, hrál jsem tam i za juniory a získali jsme titul. Měli skvělé trenéry, díky kterým jsme se zlepšovali. Však kromě mě hrají v extralize ještě Radek Križko za Spartu, Pavel Machala v Ostravě a Matěj Koňařík za Brno. My jsme často hrávali proti Ostravě, kterou tehdy trénoval Rolf Franke (zároveň i šéf klubu), a ten si mě vyhlídl. Jednou přišel za trenérem, že by chtěl, abych přestoupil. A bylo rozhodnuto.

Kdy jste pochopil, že ve florbale můžete něco velkého dokázat?
První větší moment byl, když jsem nastoupil za reprezentaci. Hráli jsme ve Zlíně, takže to bylo skoro doma, přijelo za mnou hodně lidí a já byl docela nervózní. Pak jsem za nároďák nastupoval dál a dál a velký zlom přišel ve Švýcarsku 2004, kdy jsme se dostali do finále a turnaj mi sednul. Dostal jsem pár nabídek a po roce jsem se rozhodl odejít do Švýcarska, kde jsem už šestou sezonu. Teď hraji za Alligator Malans a jsme třetí v tabulce.

Žije se tam asi krásně, že?
Přímo nádherně! Mám to hodně přizpůsobené florbalu, tak abych podával stoprocentní výkon. Takže v práci mám vždy v pondělí volno, dělám jen na 80 procent. Práce navíc není nikterak fyzicky náročná (dělá mechanika), abych zvládal tréninky a zápasy. Je to šité na míru florbalistovi. A ten život? Ve Švýcarsku je krásně, příroda je nádherná, takže si nemáme s přítelkyní vůbec na co stěžovat.

Neuvažujete, že v zemi zůstanete? Podobně třeba jako reprezentační trenér Trnavský nebo spoluhráč Sikora.
Celkem často ano. Jsem tam šestý rok, kdybych se vracel do Česka, tak bych v práci musel začít zase od nuly. Už tam mám slušnou pozici, v práci zůstanu, i když skončím s florbalem. Přítelkyně má dobrý džob, takže tam můžeme žít jako normální švýcarští občani. Takže ano, teď se přikláníme, že tam zůstaneme. Na druhou stranu nevím, co bude za rok a jestli se něco nezmění.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze